Category: Rozhovory

Dalibor Janda a jeho dcera Jiřina Anna Jandová

Jandovi wordpress

„Díky Rainbow se naštěstí nemusí uklízet tak často…“

Musím se přiznat, že Dalibora Jandu jsem vnímal hlavně v osmdesátých letech. Aby taky ne, trojnásobný Zlatý slavík z let 1986–1988 v té době chrlil jeden hit za druhým. Ne každý ví, že jeho dcera Jiřina je také úspěšnou zpěvačkou a skladatelkou a že společně vystupují již několik let. Zhruba před rokem se Jandovi stali majiteli Rainbow. Napadlo mě, že po Vladimírovi a Bolkovi Polívkových bychom se mohli zblízka podívat i na další domácnost, kde Rainbow používají dvě generace…

Dalibore, jak Vy to teď se zpíváním a hraním máte? Není o Vás tolik slyšet…

Jezdíme hlavně koncerty a máme je pořád vyprodaný. V bulváru se o nás nepíše, protože ti se nezajímají o to, že máte dobrej koncert. Ale kdyby se tam něco podělalo, to byste pak viděl. Pořád na nás chodí tisíce lidí, to je pro mě důležitý.

Když se zeptám k „našemu tématu“, Rainbow už je v Česku 25 let, ale ve Vaší domácnosti teprve rok. Dřív jste ho neznali?

Znali. Já jsem hrával s Honzou Hrubým a ten nám to tady doma nabízel. Ale tenkrát na to nějak nebyla konstelace. Loni jsem se na koncertě seznámil se Zdeňkem Říčařem a ten nedal jinak, než že se u nás staví a musí nám Rainbow předvést znovu.

Vnímáte nějakou změnu u Vás doma od té doby, co tady Rainbow používáte?

Jiřina: No rozhodně. Já jsem se v noci třeba i budila s ucpaným nosem. Myslela jsem, že mám nějakou alergii. A od té doby, co si to tady s Rainbow kompletně uklízíme, tak ráno nesmrkám, oči mi neslzí. Takže určitě to znát je a jsme s ním strašně spokojení.

A kdo se u Vás stará o úklid?

Dalibor: Já moc neuklízím. Spíš to je tak, že holkám poradím, když potřebují něco vysvětlit, protože jsem si trochu víc zapamatoval z toho předvedení.

Jiřina: Uklízí hlavně mamka a já jen dole, kde bydlím. On je to velkej barák. Naštěstí se to díky Rainbow nemusí dělat tak často. Prostě ho zapneme, když se nám zdá, že je to potřeba.

Rozhodně mě baví vakuovat peřiny v tom pytli. To je docela zajímavý.

Víte vlastně, že motor v Rainbow se jmenuje Hurikán? (hurricane pozn. red.)

No vidíte a můj největší hit je Hurikán, to máte hned takovej oslí můstek (smích). Představte si situaci… máme koncert někde na náměstí. Teď tam jsou tisíce lidí a často tam přijedou i motorkáři. Lidi chtějí z devadesáti procent ty starý věci. A ti chlapi vydrží celou dobu ty romantické písničky jako „Kde jsi“ a „Padá hvězda“ a čekají na toho Hurikána, kterej je vždycky na konec. A oni nastartujou ty mašiny a to pak máte husí kůži.

Vystupujete teď hlavně spolu?

Taky. Ale muziku děláme i každý sám.
Já i Jiřina jsme nedávno každý vydali nové album. Myslím, že se nám oběma dost povedla. Já jsem teď desku nevydal pět let. Nespěchal jsem na to. Dal jsem si s tím opravdu dost práce, přemýšlel jsem, probíral to s textaři. Zaplať pánbůh písničky nepotřebuju, těch mám dost.

Teď mi bude pětašedesát a budu dělat velkej narozeninovej koncert. A budu mít taky turné. Mojí výhodou je, že jsem originál každým coulem, že jsem si ty písničky napsal většinou sám a nazpíval je. Pak může být jakákoliv doba a furt to jsem já. Vždycky jsem v životě dělal věci tak, jak jsem nejlíp uměl a jsem rád, že Jiřina míří stejným směrem.

Bolek a Vladimír Polívkovi

Polívkovi wordpress

„Já ho mám celej život“

Bolku, jste jedním z prvních zákazníků Rainbow v Česku. Osobně se znáte se Zdeňkem Říčařem (generální ředitel Rainbow ČR pozn. red.), a tak se k Vám tenkrát Rainbow nejspíš dostalo?

No jasně. To už bude čtvrtstoletí? Zdeněk nám tenkrát udělal ukázkovou prezentaci. Se zanícením. Musel z toho u nás dvě noci přespat.

To předvedení trvalo tři dny?

No jo. Však to trvá, než to celé probereš… A pak, než probereš všechny ostatní věci, to trvá ještě déle. Pamatuju si, jak mi ukazoval tu kalnou vodu. A pak taky ta pěna… U toho jsem dostal nápad – chtěli jsme v Manéži udělat takovej fór. Vzali jsme telefonní budku a tou pěnou ji chtěli naplnit, že tam Pecu jako zmrazíme. Že ho budeme hibernovat. Jenomže jsme to neuměli a Zdeněk byl tenkrát v Americe a nemohl nám to ukázat. Tak z toho sešlo a v Manéži jsem vás neproslavil.

Ale Rainbow Vám i po té době pořád slouží, je to tak?

Sloužilo hlavně na farmě a z celé farmy mi zůstalo akorát Rainbow. Teď máme s Marcelkou domek u lesa. A tam slouží taky. Ono, když se to vezme, tak to je dost velký prostor. A pomáhá nám tam babička – Marcely maminka.

A Vy osobně, držel jste Rainbow někdy v ruce?

Tož teď ho držím, při tom focení… Myslel jsem zapnuté. Co pořád všichni máte? A vůbec, tady juniora se ptej, to je vycházející hvězda – Jitřenka. Já už jsem Večerka. Bohatýho zahraješ, zkušenýho zahraješ, chytrýho taky… ale mladýho nezahraješ.

Vladimíre, vy máte Rainbow relativně krátce…

Já? Já ho mám celej život… Vždyť jsem s ním uklízel odmalička. Ale pravda je, že svoje vlastní mám teď čerstvě. Ono pro mě bylo logický, že až budu mít svoji domácnost, budu mít zase Rainbow. Když jsem od malička nic jinýho neznal.

Chtěl jsem ale, aby nám ho doma taky předvedli, aby Karolínka viděla, co všechno to umí. A musím říct, že i já byl fakt překvapenej. Protože jsem to vnímal tak nějak jako samozřejmost. A pak, když to člověk při ukázce pochopí…

A v čem je Rainbow podle Vás nejsilnější?

Vladimír: Doma hodně využíváme čištění vzduchu. Máme kočku a psa, takže to je vlastně, co se týče špíny, dvojnásobnej průšvih. Podle mě je to hodně o tom, kdo uklízí a čím uklízí. Kája je hodně pečlivá, takže s Rainbow jsou dokonalá dvojka. A nejsilnější? Myslím na postele…

Bolek: Protože roztoči jsou pěkné kurvy.

Takhle to tam mám napsat?

Vladimír: Já už si teď představuju ten titulek článku. „Bolek Polívka: Roztoči jsou…..“

Bolek: Já mám pro strach uděláno i naděláno. My jsme spolu s Vladimírem nedávno hráli ve filmu. On hrál sviňu a já poctivého úředníka. Jsem ho pak dopadl…

Ještě musí kluk získat nějaké ty zkušenosti.

Co nějaký vzkaz pro naše čtenáře na závěr?

Bolek: Ať se Rainbow daří!

Vladimír: Ať se mu v Česku daří ještě alespoň tak dlouho, jak dlouho já žiju.

Vlasta a Antonín Panenkovi

Foto.QAK.cz_9030

 „Rainbow mě strašně chytlo!“

I když někdo není sportovním fandou a třeba o fotbalu neví vůbec nic, jméno Antonín Panenka prostě zná. Je totiž skutečnou legendou, a to nejen kvůli své pověstné penaltě na mistrovství světa v roce 1976. A jak se říká, za každým úspěšným mužem stojí silná, milující žena. Antonín měl to štěstí a takovou ženu před padesáti lety našel. Jsou spolu od šestnácti a my známe Vlastu Panenkovou docela zblízka. Před pár lety byla součástí Rainbow obchodu, proto mě napadlo zprostředkovat vám její pohled na práci obchodních zástupců. 

Vlasto, rád vás po dlouhé době vidím, jak se máte?

Skvěle. Jsem v důchodu, odpočívám, uklízím, starám se o rodinu…

A nestýská se vám?

Stýská. Pro mě to byly úžasný dva roky. Mohla jsem ukázat svým známým, kteří mají malé děti, jak Rainbow funguje. Že je to pro ty děti úplně něco jiného. Že můžou dýchat úplně jiný vzduch. Protože víte, co normálně lítá z vysavače, když mu svítíte lampou na výfuk. Mě to prostě strašně chytlo. Chtěla jsem, aby všichni lidi s malými dětmi měli doma zdravé prostředí. Tak jsem je začala oslovovat a hrozně mě to bavilo. Předvádět nejprve u známých a pak i cizích lidí, jak se s tím uklízí.

Jak jste se vlastně k Rainbow obchodu tenkrát dostala?

Tonda: Původně chtěla koupit celý Rainbow, celou firmu (smích)…

Vlasta: U mě to začalo tak: kamarád Jirka si chtěl pořídit Rainbow, úplně se do něj zbláznil. Řekl, že si na toho Rainbíka vydělá, že ho prostě musí mít. A teď mi to tak popisoval a já jsem řekla, to já ho musím mít taky. Pak jsem Rainbow viděla od Petra Vosýnka a to už bylo jasný, že mě to chytlo za srdce.

Když jste pracovala u nás, byla jste velmi úspěšná. Sama jste prodala i 16 Rainbow za měsíc…

Vlasta: To jo. Vydělávala jsem si velmi slušně. Dokonce jsem i povýšila v kariéře a kvalifikovala se na Pacesetter program v Piešťanech. Bylo to tam úžasný a hlavně, mohla jsem manželovi oplatit, že jsem ho taky jednou někam vzala já.

Tonda: Ono pracovat za provizi je pro lidi motivační faktor. A Vlasta je taková příjemná, proto si to od ní všichni kupovali.

Vlasta: Já si s nimi vždycky tak pokecala, se všemi zákazníky jsme byli naprosto v pohodě. Spousta lidí mi pak ještě volala i jen tak. Bavilo mě jezdit na ukázky. Po cestě vždycky někde na kafíčko na pumpě. Bylo to fajn, moc ráda vzpomínám.

Tonda: Do dneška si s některýma dopisuje (smích).

Tak se k nám zase vraťte…

Mně je pětašedesát, už jsem se cítila unavená. U Rainbow pro mě bylo těžký tahat krabice, třeba do třetího patra. Teď už si to užívám jen doma. Vždycky vezmu Rainbíka, dám si k němu všechny nástavce, vezmu si prach, pak si s ním vysaju podlahy, udělám postele, připojím vytírání a je hotovo.

Tonda: A já jdu na pivo. Mě by to do ruky nesvěřila.

Vlasta: Ty bys chtěl uklízet?

Tonda: Ale vždyť ty mě k tomu stejně nepustíš.

Vlasta: To je pravda. On nesmí doma na nic sáhnout, to je moje práce. Když Tonda začínal s fotbalem, tak jsem se rozhodla, že budu dělat zázemí a starat se o domácnost, aby se mohl věnovat sportu naplno.

Tondo, vyběhnete ještě občas na trávník?

Jo, ještě občas. Už moc nemůžu, protože mám nějaká pohybová omezení. Fotbal je pro mě nejobtížnější, protože tam se musí hodně běhat. Ale tenis a golf si užívám. A ještě hraju závodně ping-pong, takovou nižší soutěž, tím se bavím.

Uděláme ještě nějakou fotku?

Vlasta: I se mnou? Já jsem si nemyslela, že mě budete taky fotit, protože každý fotí jenom jeho… Já kvůli tomu s Tondou ani nikam nechodím, protože to je strašný, to se nedá (smích).

Tonda: Je fakt, že si mě pořád někde někdo fotí, ale to k tomu životu patří, vždyť mě ty lidi celý život podporují! A teď konečně budeme mít i nějakou společnou fotku (smích).

Helena Vondráčková

Helena Vondrackova 1

„Já jsem z Rainbow absolutně nadšená!“

Co mám napsat ke jménu Helena Vondráčková… Každý ví, že je to jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček. Z osobní zkušenosti mohu přidat, že je velmi příjemná, skromná, skutečná dáma. Když jsem jel k Heleně na návštěvu, byl jsem přesvědčený o tom, že Rainbow sice vlastní, ale vzhledem k jejímu nabitému programu nebude mít moc zkušeností s jeho používáním. Opak byl pravdou. Napadlo by vás to?

Heleno, Rainbow doma máte asi 6 let, je to tak?

Ano, tak nějak, přesně už si to ani nepamatuju. Ale že Rainbow existuje jsem věděla už dřív. Doporučoval mi ho už dávno jeden kamarád muzikant – Láďa Chvalkovský. Jenže jsem na to v té době nebyla nějak nastavená. Pak mi volala kamarádka a poslala ke mně obchodní zástupkyni. Ta přijela, byla příjemná a kompletně mi to předvedla. Díky ukázce jsem se dozvěděla veškeré výhody a podrobnosti a byla jsem hned nadšená.

Co u Vás rozhodlo pro pořízení Rainbow?

Za prvé, tady ten dům máme dost velký. A za druhé, máme zvířata. Rainbow mi přišlo velmi variabilní a výhodné. Nejen na vysávání, ale i na klepání koberců, čištění peřin a postelí. A hlavně perfektně funguje. Když jsem viděla všechen ten „sajrajt“, co se u nás nacházel. Nebo na čištění vzduchu, protože manžel kouří. Teda, tady ne, ale nahoře ve své pracovně. Takže Rainbow používáme prakticky každý den. Zrovna včera jsme to měli puštěné. Dáme si tam vždycky nějakou vůni. Škoda, že to nejde i při uklízení.

Proč ne?

Nebo to jde? Rozhodně, klidně to můžeme rovnou vyzkoušet….

No jo, už to cítím. Tak to je paráda. Nějak jsem si pamatovala, že se tam vůně dávají jen při čištění vzduchu. Vidíte, člověk se zase dozví něco nového.

Předpokládám, že máte nějakou paní na úklid. Zbyde vám někdy čas vyzkoušet si Rainbow sama?

Já se přiznám, s Rainbow uklízím většinou sama. Paní, která ke mně chodí uklízet, už je starší. A tak jsem se obávala, aby to nějak nerozbila. Takže jsem zkušený uživatel. Jediné, co jsem teda ještě nevyzkoušela, je praní koberců.

A co je podle mě vůbec úžasná věc, to je vlastně podstata celého tohohle přístroje. Že prostě nevíří prach. Prostě geniální nápad, že to jde do vodní nádrže.

Hlavní je separátor, to je ta odstředivka nad vodou…

Jo jo, to byl nápad, to vám řeknu. Akorát, když to pak vylívám, tak se bojím vylít to do záchodu. Protože těch chlupů ze psa je tolik… Tak jsem vymyslela systém – vezmu velký cedník, vyleju to přes něj a ten zbytek pak vyhodím. Alespoň taky zjistím, jestli tam náhodou není nějaký ten briliant (smích).

Zmiňujete psa… Venku jsem viděl vlčáka, chodí i dovnitř?

Je sice venkovní, ale pouštíme jí za námi i sem. Různě tady probíhá a nejvíc se jí líbí na peršánku. My jsme takoví tolerantní ke zvířátkům. Takže koberce uklízím pravidelně. Proto jsem nadšená z klepače. A taky jsem si u vás vysloužila ten malý klepač…

Za doporučení?

No já jsem se tenkrát s paní domluvila, že když jí seženu další lidi, tak jsem za to dostávala další věci. Postupně jsem dostala všechna přídavná zařízení. Pak jsem taky dostala matraci a polštář a na něm teda spím dodnes.

Manžel uklízí také? Střídáte se?

Noooo, to ne (smích). Máme agenturu, kterou manžel spravuje a vyřizuje veškerou moji agendu, protože já s internetem tak trochu bojuju. Takže většinou sedí u počítače – ono toho je strašně moc. Ale já jsem z Rainbow absolutně nadšená.

Felix Slováček

slovacek_titul_uprav„Ta dokonalost mě prostě baví.“

Během lednového galavečera Rainbow nás v Pražské křižovatce navštívil vzácný host. Dlouholetý  majitel a příznivec Rainbow – pan Felix Slováček. Když někdo dělá svou práci rád a dělá ji dlouho, většinou  ji dělá fakt dobře. A takovým člověkem je pro mne pan Slováček. Už po prvních tónech z jeho  soprán saxofonu bylo všem jasné, že nás čeká výjimečný zážitek. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se  na rozhovoru pro toto vydání Rainbow Aktualit. Felixe Slováčka jsem navštívil v pracovně jeho velkého  domu. Všude na stěnách visí zlaté desky, ocenění a působivé plakáty. A proti mně usměvavý pán. 

Pane Slováčku, vždycky o Rainbow mluvíte  s nadšením. Jak dlouho ho vlastně máte? 

A víte, že zrovna nedávno jsem dělal pořádek  a měl jsem v ruce smlouvu na ten úplně první  stroj? Byla z roku 1994. V té době pro nás dělal  Láďa Chvalkovský, muzikant. A taky se věnoval  Rainbow. Tak ten s tím tenkrát přišel, aby mi to  ukázal. Předvedl mi ho, mě se to líbilo, tak jsem  ho koupil.

Předtím jste Rainbow neznal? 

Ne, vůbec. Ale samozřejmě taková ta myšlenka,  že mokrý prach nelétá, což je tuším váš slogan,  tak to už mi bylo dávno známé. A když jsem při  předvedení viděl, jak Rainbow funguje, tak mě to  uchvátilo. Speciálně v tomhle velkým baráku.

Na začátku jste mluvil o úplně prvním Rainbow.  Později jste si tedy kupoval ještě novější typ, je  to tak? 

Ano. I když, vlastně to bylo trochu jinak. My jsme  ty staré měli dokonce dva. Jeden jsem odvezl  na chalupu a na tom druhém jsem doma něco  rozbil. Tak tady byl technik a mezi řečí se zmínil,  že máte novější model. A protože už jsem  věděl, o čem Rainbow je, tak jsme ten domácí  tenkrát vyměnili. Ten novější byl zajímavý, to  v každém případě. Ale rozhodně nejzajímavější  je teď ten nejnovější, protože má zase úplně jiné  parametry. Musím říct, že když si tady Rainbow  zapneme, aby pořád čistilo vzduch, umožní mi  tím skvěle relaxovat. To jsem vždycky překvapený,  kolik toho prachu v té vodě pak je, protože  při mé profesi dokážu ocenit čistý vzduch. Nebo  když po vysávání vylívám vodu a vidím tam ty  chuchvalce…

A na další úklid zase jen nalejete čistou. 

Máte pravdu. Předtím jsem měl na chalupě  dost drahý vysavač. A pak už do něj bylo velmi  problematické sehnat sáček, protože už se ten  model nedělal. A fakticky mi to dalo dost práce,  než jsem ten sáček sehnal. A musím říct, že to  mě dost naštvalo. A to, že Rainbow už dál nic  nepotřebuje, je velká výhoda. Bez vody se nedá  žít, takže až nebude voda, tak už nebudeme  potřebovat uklízet.

S Rainbow uklízíte Vy? 

Uklízím občas já, i když tady máme paní na úklid.  Ale takové věci, jako je třeba praní koberce, toho  se účastním sám. Užívám si ten pohled, jak se  na koberci znovu obnovují a oživují barvy. Jak  všechna špína z koberce uniká. Ta dokonalost  mě prostě baví. A proto si to nenechám ujít. Je  vidět odvedená práce.

Gabriela Farnbauerová Partyšová

„Když Rainbow jednou vyzkoušíte, tak už nechcete uklízet jinak.“

foto-qak-cz_9089Není tomu tak dávno, co putovalo do domácnosti  moderátorky a zpěvačky Gábiny  Partyšové nové Rainbow. Tedy vlastně  do domácnosti jejích rodičů, jak jsem se  později dozvěděl. Gábina mi společně  s maminkou Janou vyprávěly, jak a proč se  k nim domů Rainbow před lety dostalo. 

Gábino, teď máte nový model, ale Rainbow  už nějaký čas používáte. Je to tak? 

Ano, 6 nebo 7 let. Ale o Rainbow jsme  slyšeli už daleko dřív a pořád jsme o něm  tak nějak přemýšleli. Myslím si, že se  člověk odhodlá a něco takového si pořídí,  když má nějaké pozitivní doporučení z jiné  domácnosti. Od sestry, od kamarádky, od  známých… a právě tak nějak to bylo u nás.

A kdo to byl ve vašem případě? Sestra,  kamarádka? 

Kamarádka. Poslala k nám tenkrát obchodního  zástupce, byl myslím někde z Budějovic  (Libor Nygrýn pozn. red.). Rainbow  nám předvedl a jestli si správně vzpomínám,  rodiče si ho tady rovnou nechali.

Teď nerozumím. Rainbow máte vy anebo  vaši rodiče? 

Ono je to takhle. V té tobě jsem měla  byt v Praze a spoustu času jsme trávili  tady u rodičů a Rainbow jsme pořád tak  nějak převáželi. Teď jsem se čerstvě vdala  a máme tady kousek svůj dům, takže jsme  to potřebovali nějak vyřešit. Proto jsme si  pořídili ještě jedno a s maminkou jsme se  podělily. Ona má to nové a já používám to  původní.

Koukám, že maminka se nám támhle schovává,  pojďte si k nám sednout. 

Jana: Já se nechci fotit. Ale napište,  že jsem hrozně ráda, že tenkrát dcerka  Rainbow pořídila. Vždycky jsem si myslela,  že tady máme čisto, ale když uklízím  s Rainbow, tak si pokaždé říkám, tohle  jsem nikdy s vysavačem nevysála.

A už jste to nové Rainbow stihly vyzkoušet? 

Gábina: Jo jo. Řeknu vám, je to teda  pomocník do domácnosti, až takovej  závislostní. Když to člověk jednou vyzkouší,  tak už pak nechce uklízet jinak. S jinými  vysavači už vám to přijde až takový  zbytečný. Doma máte věci, které si najdou  ve vašem životě svoje místo. Třeba jako  naše sekačka na zahradě. Sama nám seká  trávu, ve větru, dešti, ve dne, v noci – jezdí  jako šílená a my o ní vůbec nevíme. Stejně  tak je Rainbow nepostradatelné.

Jana: Mě ještě nadchlo, že s tím novým  klepačem můžu uklízet hladké plochy.

Gábina: Protože dnes hodně často bývají  v domácnostech hladké plochy. Koberec  se dává spíš jen do „spacích“ místností.

Jano, tady ale uklízíte hlavně vy, je to tak? 

Jana: To ano, Gábina má hodně práce. Ještě  bych chtěla říct, že jsem hrozně spokojená  s vašimi obchodními zástupci. Teď k nám  jezdí Bilunovi a kdykoli něco potřebuju, tak  hned přijedou, hned mi pomůžou. Jsou  moc fajn a vždycky, když jsou tady, tak mi  říkají „co vy tady ještě chcete uklízet?“.

foto-qak-cz_9112To je pravda, je to tady jako ze škatulky. 

Jana: Popravdě mi chvilku trvalo, než jsem  se s Rainbow pořádně sžila a naučila se  s ním pracovat. Máme tady zabudovaný  i centrální vysavač, který je na první pohled  jednodušší pro používání. Ale rozdíl ve  výsledku úklidu je jednoznačný.

Gábina: Já měla doma ještě takovýho toho  robotka vysavač, co si sám jezdí. Myslela  jsem, že bude jako ta sekačka…

Vy jste si to uklízení chtěly moc ulehčit… 

Gábina: No, to jo (smích), ale to bylo úplně  k ničemu. Dali jsme ho tenkrát jako protihodnotu za elektrický kartáč.

Jana: Teď jsme si koupili ještě tepovač na  koberce a konečně i takový ten nástavec  na vytírání dlažby (RainJet pozn. red.).  A s tím jsem teda spokojená moc.

A závěrem, jakou z funkcí byste ostatním  doporučily? 

Jana: Tak nějak celkově, používám ho na  všechno. Na matrace v posteli je to úžasná  věc. Dávám i peřiny vyvakuovat do pytle  a přidám vždycky trochu eukalyptu. To se  spí úplně jinak. A Rainbow používám jako  čističku vzduchu.

Gábina: Když jsou děti, Kristiánek byl  tenkrát malinkej – teď mu bude devět, tak  pořád někde lezl. Byl v přímým kontaktu  s tím prachem. To pro mě taky hrálo velkou  roli. Když máte doma malý miminko,  tak pro něj samozřejmě chcete to nejlepší.

Klára Trojanová-Pollertová

„Pochopili jsme, že doma bez Rainbow neuklidíme.“

Klára Trojanová-Pollertová je známou herečkou a manželkou Ivana Trojana. Poprvé stála před kamerou už ve dvanácti letech, kdy v seriálu Návštěvníci ztvárnila postavu Ali. Klára se věnuje hlavně divadlu, ale s Ivanem si vyzkoušeli i roli filmových manželů, a to ve filmu Jedna ruka netleská. Společně mají čtyři syny, psa a Rainbow. Na tento rozhovor jsem se opravdu těšil. Na druhou stranu, čím více jsem se blížil jejich domu, tím více se mi třásla kolena. Jací asi budou Trojanovi naživo? Všechny obavy se však okamžitě rozplynuly už při podání ruky, během návštěvy u nich doma panovala opravdová pohoda.

 

 

Rainbow nemáte dlouho. Jak se dostalo do Vaší rodiny?

Nedávno jsme se přestěhovali do tohoto řadového domečku a potřebovali jsme ještě jeden vysavač. Se suterénem jsou to tady v podstatě čtyři patra, tak abych ho nemusela přenášet nahoru a dolů. Já bych šla normálně do obchoďáku a tam bych nějaký koupila. Ale manžel řekl, že zavoláme Bobovi Kleplovi, ten je tak trochu posedlý vysavačema, třeba poradí. Bylo to takové zvláštní, protože volám kolegovi herci a chci po něm poradit s výběrem vysavače.

Ale jemu to nepřišlo zvláštní nebo ano?

Jemu to vůbec nepřišlo zvláštní. Hned řekl, že jestli nějaký vysavač, tak jedině Rainbow. A teď mi to začal vyprávět, co to dělá a co to všechno má. Jak je to skvělý. A do čtrnácti dnů jsme měli doma Rainbow.

Chápu správně, že Vám tedy dal kontakt na někoho, kdo Vám Rainbow předvede…

Ano, pak k nám přijeli manželé Pařízkovi, byli prima a všechno nám ukázali.

A předtím jste o Rainbow něco věděli?

Byli jsme hodně překvapení, jak to funguje a co všechno to umí. Bez té ukázky bychom spoustu věcí nevěděli. Vaše firma tedy existuje už dlouhou řadu let a já jsem si říkala, že do tohohle nikdy nepůjdu. Že to jsou strašně drahý věci a je to zbytečný. Taky jsem shodou okolností hrála v jednom divadelním představení, kde jednou z postav byl prodejce vysavačů a my jsme si z té profese dělali srandu. A když mi Bob řekl, že jedině Rainbow, tak moje první reakce byla: a jéje, tak už nás to dostihlo. Pak přišli Pařízkovi a začali nám to předvádět. A jak jsem chodila vylívat tu špinavou vodu a nemělo to konce… Říkala jsem si, že to takhle už nechci, že tady tu špínu nechci vidět. Pochopili jsme, že doma bez Rainbow neuklidíme.

A co teď, po půl roce používání…. Už je to lepší?

Rozhodně. A musím říct, že jak máme doma ještě psa, je to super. Rainbow používám hlavně na kompletní vysávání celého domu. A pak mě baví, když převlékám peřiny a dají se do toho pytle a všechen vzduch se vysaje. Pak jsou krásně čisté a voní. Neměnila bych.

Sandra Pogodová

„Rainbow je prostě pecka!“

Z herečky Sandry Pogodové neustále srší energie. Když mluví, když se hlasitě směje, i když jen mlčí. Z jejích rolí (např. z televizního sitcomu Helena) nabudete dojmu, že je to živel. To ale není nic proti osobnímu setkání. Sandra si prošla bouřlivým dospí- váním, teď razí filozofii zdravého životního stylu, v poslední době hodně medituje a celkově se věnuje ezoterice a duchovnu. Z původně plánovaného půlhodinového rozhovoru byly hodiny tři a stále bylo o čem povídat…

Sandro, loni jste si domů pořídila náš přístroj. Hledala jste v té době něco na úklid a volba padla na Rainbow?

To bylo úplně jinak. V květnu mi zavolal kamarád Milan, léčitel, ke kterému chodím. Potřeboval, abych si udělala čas. A jestli prý pustím paní domů, že mi ukáže bezvadnou věc. Já jsem řekla „Milánku, pro tebe cokoliv“. Vlastně jsem to dělala opravdu jenom jako laskavost pro kamaráda. Normálně si lidi domů nepouš- tím. Tak dal Marcelce Divišové moje číslo.

Říkala Vám něco značka Rainbow předtím, než Marcela přišla?

Věděla jsem jenom, že se tady v devadesátých letech objevily nějaký drahý vysavače na vodu, ale to bylo všechno. Jenže po dvaceti minutách ukázky jsem věděla, že jsem jasná, že si to koupím. Jenom jsem se před Marcelou snažila dělat, že to tak není.

Po dvaceti minutách? Co Vás přesvědčilo?

To bylo ve chvíli, kdy mi Marcelka ukázala, jak vysavač práší a ucpává se a vysvětlila systém, jak funguje Rainbow. Tu součástku, která se točí nad vodou. Jak se to jmenuje?

Separátor.

To je ono. A pochopila jsem, že když je to takhle, tak není co řešit. Ještě jsem si to potvrzovala u kamarádky, která má Rainbow dlouho. Ona vždycky říká všechno na férovku, takže to jsou pro mě relevantní informace. Řekla mi „Mně se tenkrát všichni smáli, že jsem se nechala napálit a utratila strašný prachy za nesmysl… Mám ho 10 let, nevyměnila bych ho absolutně za nic.“ Takže i na základě toho, že mi to potvrdila.

Takže pro Vás byla ukázka zajímavá?

No rozhodně! Hlavně kdpogodovayž mi Marcela ukazovala, že ten nejjemnější prach je z lidské kůže. To mi mimochodem vůbec dřív nesepnulo, že si ho děláme doma sami. Dřív jsem si myslela, že žijeme v prašným městě a že prach lítá dovnitř oknem. A pak jsem viděla, že to normální vysavač není schopný vysát, protože proletí zase zpátky do místnosti. To jsem vůbec netušila. A pak mi taky ukázala, že Rainbow to umí uklidit.

Fascinuje mě, že Rainbow dělá všechno. Uklidím s ním třikrát rychleji. Protože neustále nechodím pro jiný smeták, prachovku. Znáte to… kýbl, jeden saponát na tohle, jiný na tamto. Takže uklízení se urychlí a už jsem si vyzkoušela, že můžu uklízet daleko míň často, protože Rainbow uklidí precizněji než cokoli jiného, co jsem doteď měla nebo znala. Baví mě, že kdykoli jsem před tím utřela prach, do večera už tam byl jemný popíleček. Ne stejná vrstva, ale bylo to vidět. To se mi s Rainbow neděje. To zmizelo.

Navíc, dobrý bonus je čistička vzduchu. Před rokem začali přímo nade mnou přistavovat patro. V podstatě jsem žila rok na stavbě a až díky Rainbow se to dalo zvládnout. A je to dobrá čistička vzduchu, protože od té doby, co mám Rainbow, nechávám návštěvy kouřit vevnitř. Pak ho zapnu a během 15 minut mi to úplně vyčistí. I moje návštěvy mi potvrdily, že to vůbec není cítit. To je pro mě další praktický důkaz toho, jak ta mašinka funguje. Mě teď už trápí jen mytí oken, protože to nedělá.

Nedělá?

No počkejte, s Rainbow jdou umývat okna? Tak to musím hned zjistit jak… Jo, prádlo by to ještě mohlo prát. Jestli byste byli tak hodní. Nic jiného, co by to mohlo umět, už mě fakt nenapadá.

Podle Vašeho nadšení nabývám dojmu, že uklízení milujete…

Tak to rozhodně ne (smích). Jsem beran a my jsme hodně puntičkáři, takže potřebuju mít pořádek. Ale teď s Rainbow tady v tom malým bytě uklidím a nemusím dva měsíce dělat nic. A to je super. Proč ztrácet čas uklízením? Uklízení je taková činnost, která by měla být hotová rychle, nemělo by vám to zabrat moc času a na to je Rainbow geniální.

Čím trávíte ten ušetřený čas?

Toho by se našlo. Hodně čtu a třeba tady místo televize mám teď meditační koutek. To jsou občas daleko lepší filmy, než to, co dávají v bedně.

Jste herečka, to nekoukáte ani sama na sebe? Myslím kvůli zpětné vazbě…

Ne ne, vůbec. Dostala jsem se do fáze, a je to asi divný při mojí profesi, že mi přijde zvláštní to „zaznamenávání času“. Jsme energetické bytosti, teď a tady. Proto mám taky ráda divadlo. Ale když jsem se učila hrát na kameru, to jsem se občas dívat musela. Jsem hodně expresivní. Běžně se stávalo, že kameramani říkali „Ty jo, já ji nemůžu chytit. Ona mi zas vyběhla z kantny“. Mám hodně velký gesta. V divadle to nevadí, na kameru to ale nejde. V určitý moment už jsem viděla, jak to funguje a přestala jsem se dívat. A když mi opravdu o něco jde, tak se kouknu na internetu. Navíc neřeším, jestli mám hlavní roli anebo „paní, nesu vám psaní“. Dostala jsem se do fáze, že mě na mé profesi baví to, že si vlastně hraju. To není práce. Já si hraju. Nechápu, jak někdo může říkat, že je to řehole. Vůbec nepotřebuju hrát ty velký, vážný role. Chci hrát už jenom komedie. Chci se bavit a chci vidět, že se rozsvítí sál, tam sedí pět set lidí, kteří mají za svoje peníze dobrou náladu s pusou rozjetou od ucha k uchu.

Před pár měsíci jste kupovala druhé Rainbow…

Rainbow je prostě pecka, tak jsem ho koupila mamince k Vánocům.

Bylo to pro maminku překvapení?

Rozplakala se. Protože jsem jí o tom půl roku naprosto nadšená vyprávěla. Nikdy ho neviděla, jen z vyprávění. Ale tajně po něm toužila. Už jsem neměla pohromadě tolik peněz, takže na splátky. Což si myslím, že je geniální záležitost. Když někdo nemá celou částku, tak se nemusí žinýrovat, protože splátky jsou kolem 1000 Kč měsíčně. Prostě si to můžete pořídit, když chcete.

 

Wabi Daněk

wabidanek

„To se obecně ví, že je to nejlepší možnost.“

Tento rozhovor začal v podstatě náhodou. Plánovali jsme večerní program pro letošní Rainbow Camp. Uděláme táborák. Chce to kytaru. Kdo na ni bude hrát? Známe někoho, kdo to umí a zároveň nás při tom pobaví? Chceme někoho výjimečného! Co někdo z našich zákazníků? Wabi Daněk! Všichni ho znají, je legendou – Rosu na kolejích a spoustu jeho dalších si broukají trampové všech generací. Když jsem to řekl mé ženě, začala hlasitě závidět.

Wabi přijel společně se svým parťákem Milošem Dvořáčkem. Sedli si mezi nás k ohni, hráli a zpívali. Atmosféra byla dokonalá. Wabiho sametový baryton, vtipné průpovídky a komediantství Miloše Dvořáčka nám připravily jen těžko zapomenutelný večer. Osobně mě to vrátilo do dob táborových ohňů, na které mám krásné vzpomínky. Slovo dalo slovo a o pár dní později jsem Wabiho a jeho manželku Evu navštívil na jejich chatě v Osadě vycházejícího slunce. Bylo parné léto. Sedli jsme si na terasu a povídali o jejich zkušenostech s Rainbow.

Už jste našimi zákazníky dlouhou dobu. Víte přesně jak dlouho?
Wabi: Když jste se ozval kvůli vystoupení, tak jsme pak o tom přemýšleli a napočítali jsme 18 let.

A kde jste se tenkrát o Rainbow dozvěděli?
Wabi: Ptáte se dobře, ale toho nepravýho. To musíte na manželku. Já už ani nevím, jak jsme k němu přišli.
Eva: Já jsem o něm věděla už roky předtím a pořád jsem si říkala, že by to bylo prima. Bydleli jsme tenkrát v Karlíně
a kromě kuchyně jsme měli všude koberce. Byl to podkrovní mezonetový byt, takže uklízení bylo hodně. Pak jsme jednou byli na návštěvě u kamarádky a ona ho měla. Říkala, že je to fakt super. Povídala „takovej mladej prima kluk nám to prodával, tak já vám ho tam pošlu a já budu mít něco zadarmo“.
Wabi: No jasně. Já jsem teda ještě koukal i na jiný možnosti, protože mi Rainbow přišlo hodně drahý.
Eva: Já jsem nekoukala (smích), už jsme věděli, že ho chceme.

Takže pak někdo přijel a Rainbow vám doma předvedl?
Eva: My jsme tenkrát toho prodejce asi úplně šokovali. Přijel, začal Rainbow předvádět a my mu říkali „to je dobrý, my to chceme“. A on pořád předváděl a my zase „to je dobrý, my to známe, my to chceme“. Byl z toho úplně vedle, pořád nám to nechtěl prodat.
Wabi: Já jsem si říkal, že tu instruktáž asi musí sjet celou od začátku až do konce. Ale nakonec jsme se tomu všichni
zasmáli. Ne vážně, to se obecně ví, že je to nejlepší možnost. Máte co nabídnout, protože Rainbow prostě není šmejd.
Wabi, jak moc Vy osobně doma uklízíte?
Wabi: Ale jo, my se tak střídáme.
Eva: Co jsi to říkal?
Wabi: Myslel jsem ve vysávání.
Eva: Fakt?
Wabi: No, řekněme si to na rovinu – obývák mám na starosti já…. teda pokud to neuděláš ty před tím. (smích)
Eva: Ne, je pravda, že teď na starý kolena začal i vysávat. Možná si v tom Wabi našel nějakou zálibu. On je totiž hravej.
Foto.QAK.cz_6922-FULLWabi: Od té doby, co máme tenhle poslední model, se o něj doma pereme. To tam klidně napište. Protože je famózní. A s čím vám Rainbow nejvíc pomáhá?
Eva: Mně udělalo tenkrát pořízení Rainbow opravdu strašnou radost. Vždycky mi vadilo, když svítilo slunce do pokoje, hlavně na jaře, a já viděla ten poletující prach. Měla jsem ekzém a to jsem se hned začala škrábat. A ten pocit s Rainbow, když vidíte, že tam to slunce pere a nic nelítá. Myslím, že za to, že jsem měla do roka od ekzému pokoj se kromě homeopatie a zdravého životního stylu velmi zasloužilo i Rainbow.
Wabi: Měli jsme jezevčíka Čendu. A když začal línat, tak ty chlupy bralo jen Rainbow.
Eva: To je pravda. Když jsme si pořídili Čendu, tak jsme si dokoupili takovej ten malej elektrickej kartáč na sedačku. A hlavně jsme měli v Karlíně v bytě schody, takže jsme si koupili ještě tu delší hadici. A tu používám do dneška. Třeba když dělám skříně, uklízím prach který je na nich nahoře.
Wabi: Taky jsme si k tomu kupovali ty voňavý esence. Pak jsme ale koupili velkou láhev eukalyptu a ten pořád používáme.
Eva: Rainbow je takovej můj mazlík. Osmnáct let, žádná závada. A je fakt, že já o něj hodně po celou tu dobu pečuju.
Wabi: To je bez jakýchkoli diskuzí. Rainbow je prostě král vysavačů. Každej rozumnej člověk nakonec řekne „nejsem tak bohatej, abych si mohl kupovat laciný věci.“

Karel Heřmánek

karel-hermanek„Byl jsem v šoku, protože před předvedením Rainbow jsme doma měli jako uklizeno…“

Karel Heřmánek. Hraje, režíruje, je principálem Divadla bez zábradlí a od nedávna také majitelem přístroje Rainbow. Velmi příjemný rozhovor, který proběhl v divadle mezi zkouškou a večerním představením, mne jen utvrdil v tom, že je to opravdový sympaťák. Vyzařuje z něj silné charisma, klid a dobrá nálada. Osobně si moc vážím toho, že přes nabitý pracovní den neváhal chvíli posedět, popovídat si a říci nám svůj
„Rainbow“ příběh.

Pane Heřmánku, předvedení Rainbow jste viděli u Vás doma na podzim loňského roku.
No ano. To bylo úžasné.

Můžete být konkrétnější?
Hlavně jsem byl v šoku, protože jsme před tím doma měli jako uklizeno. Ale co se tam všechno ještě našlo… To jsem nečekal, že to bude takový rozdíl.

A Vy jste Rainbow dřív neznal?
Věděl jsem, že existuje, samozřejmě. Věděl jsem, že někteří známí i kamarádi si ho pořídili a hodně si to pochvalovali. Ale poprvé jsme měli možnost „to zažít“ až teď. Dřív jsem to prostě neřešil. Uklízet k nám chodí hospodyně.

Takže Rainbow u Vás používá hlavně ona, je to tak? Vy ho moc do ruky neberete.
No to opravdu ne (smích). Vysávání jsem si užil dost, když jsem byl malý. Byla to moje povinnost a já to nenáviděl. A to mi zůstalo. Pamatuju si, že když jsem uklízel a na koberci byla třeba nit, tak jsem ten vysavač musel krmit, protože ji to nevysálo.

To asi známe všichni…
no že jo (smích). Ale to neznamená, že když neuklízím, tak nemám rád čisto a uklizeno. To zase ano.

Rainbow teď máte doma. Osobně ho nepoužíváte, ale vnímáte nějak jeho přítomnost ve Vaší domácnosti?
V první řadě tam občas bzučí čistička a krásně to tam voní. A pak taky zmizely chlupy od pejska. Máme flat coated retrívra a z něj toho napadá. Ty dřív bývaly i po uklízení.

A v čem si myslíte, že je Rainbow pro Váš dům nejsilnější?
Na to by vám opravdu nejlépe odpověděla naše hospodyně. Ale co si vzpomínám z předvedení – všechny nástavce pro nás mají maximální využití. Od hladkých ploch přes koberce… A u nás je to poměrně velká plocha, takže je co uklízet. Rainbow už nám taky pomohlo s ucpaným odpadem.

Když trochu odbočím. Začátkem devadesátých let jste založil Divadlo bez zábradlí. Dopoledne zkoušíte, režírujete, večer hrajete, mezitím řídíte divadlo, občas nějaká televizní nebo filmová role. Máte nějaký recept na to, jak tohle všechno stihnout?
A tak nezkouším pořád. To bych se zbláznil, být pořád zavřený v divadle. Moc mi pomáhá moje skvělá žena (bývalá televizní hlasatelka a moderátorka Hana Heřmánková, pozn. red.). Máme tady perfektní partu lidí, kteří se všichni snaží, aby to fungovalo co nejlépe. Vždyť každý herec jde v podstatě se svou vlastní kůží na trh, takže nikdo nemá zájem to odbýt. Lidé k nám do divadla chodí, hlediště je plné, diváci nadšení. To je pro nás motor a také největší odměna.

Momentálně jdete ze zkoušky, na čem teď pracujete?
Na konci března budeme mít premiéru nové hry Garderobiér. Tak teď je trochu frmol.

Co byste vzkázal na závěr našim zákazníkům?
Jednoznačně mají moje doporučení. Je to investice, která stojí za to!

Web používá k poskytování co nejlepších služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close