Category: Alergie

PM10 aneb škodlivost prachových částic v domácím prostředí

čipaOzdravění životního prostředí, snížení produkce škodlivých látek z průmyslových podniků a zabránění např. přeshraničního znečištění se stalo mnohdy předmětem i různých volebních programů a aktivit celé řady spolků a občanských iniciativ. V těchto souvislostech jsou velmi často kromě různých chemikálií (SO2, NOx) citovány i prachové částice o různých velikostech, mezi nimi asi nejčastěji částice o velikosti 10 µm (particulate matter – PM10). Jde o komplexní směs malých pevných částic a kapiček tekutiny ve vzduchu, které jsou schopny projít filtrem horních dýchacích cest a dostat se až do průdušek a plicních sklípků. Jejich původ je velmi různorodý a jsou mezi nimi částice původu organického i anorganického. Přirozeně vznikají v přírodě jako produkty hoření, prachových bouří, či ve směsi těchto látek s vodním aerosolem. Některé se uvolňují i z rostlin v podobě spór či velmi jemných pylových a prachových zrn. Stoupající význam pro naše prostředí má ale především prachové znečištění produkované lidskou činností. Přispívá k němu produkce ze spalovacích motorů, řada průmyslových procesů i stroje, jakými jsou například generátory elektrické energie.

Na rozdíl od tohoto prachového znečištění zevního prostředí se o vnitřním prachovém znečištění v domácnostech častěji hovoří v souvislosti s alergií a přítomností roztočů v domácím prachu usazeném na nábytku a obsaženém v kobercích, čalounění, matracích a lůžkovinách. Méně je již v obecném povědomí, že i v domácnostech se může vyskytovat významné množství prachových částic s PM10 nebo i menšími (PM2,5). Kromě zanesení těchto částic z vnějšího prostředí do domácností je významné množství partikulí produkováno vlastní lidskou činností v domácnostech obvyklou či běžnou. Může to být topení pevnými palivy, vaření, víření prachu při úklidu, případně kouření tabáku uvnitř domácností. Takováto častá či trvalá expozice v domácím prostředí může mít řadu nežádoucích dopadů na zdravotní stav obyvatel bytu. Byly zdokumentovány souvislosti s vyšším výskytem mozkových příhod, infarktů, astmatu a chronické bronchitidy, poruchami vývoje dýchacích cest i plic u dětí. Vyšší rizika byla zdokumentována u lidí s již existujícími onemocněními srdce a cév.

Jak lze snížit expozici PM10 v domácím prostředí?

  • Nejčastěji se zvýšená expozice částicím v interiéru objevuje při vaření. Je třeba používat účinné odsávací kuchyňské systémy s vnějším odvodem odsávaných par a částic. Pokud nelze vyvést vývod ven, je třeba používat vysoce účinné filtry, které jsou často pravidelně měněny.
  • V domě a domácnosti se nesmí kouřit.
  • Namísto módních krbů na dřevo je třeba používat uzavřené kotle nebo elektrická či plynová topidla s vyřešenou cirkulací spalin.
  • Pokud se již krb používá, musí být dřevo řádně vyschlé a musí být zajištěn dostatečný komínový tah.
  • Komíny a topidla je třeba pravidelně kontrolovat.
  • Nikdy se nesmí v interiéru používat grily na dřevěné uhlí.
  • Je třeba omezit jakékoliv spalování, které není nezbytně nutné (svíčky, vonné substance či tyčinky apod.).
  • Obytný interiér je třeba řádně udržovat s použitím takové čisticí techniky, aby se zabránilo druhotnému šíření znečišťujících částic v prostředí při vysávání, jelikož při něm množství částic několikanásobně překračuje normu pro znečištěné ovzduší.

mudr pohunekAutor: Prof.MUDr. Petr Pohunek, CSc. – ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

 

Roztoč domácího prachu

roztočDnešní západní civilizace je typická tím, že lidé tráví až 90 % dne v uzavřeném prostředí budov. Nejvýznamnějším prostředím pro pacienty s alergií bývá prostředí bytu, pracoviště nebo školy, kde se mohou objevovat značné koncentrace alergenů. Opakovaný či trvalý kontakt s alergeny může pak onemocnění stále udržovat aktivní nebo i vést k jeho zhoršování a riziku akutních stavů. Venkovní prostředí má význam spíše sezónní, kdy jde především o expozici pylovým alergenům, případně vzdušným plísním.

Alergeny významné v domácím prostředí jsou alergeny s celoročním výskytem. Hlavním alergenem jsou roztoč domácího prachu (Dermatophagoides pteronyssinus) a alergen kočky domácí. Náš známý roztoč domácího prachu je těsně viditelný na tmavém pozadí v  normálním světle. Typický roztoč měří 0,4 mm na délku a 0,25-0,32 mm na šířku. Pro přesnou identifikaci je potřeba alespoň desetinásobného zvětšení. Tělo roztoče domácího prachu má příčně pruhovanou pokožku, roztoči mají standardně osm nohou. Hlavní alergizující látkou jsou výkaly roztočů, které jsou přítomny všude, kde roztoči žijí. Roztoč domácího prachu přežívá ve všech klimatech. Daří se mu v krytém prostředí domů, zejména v  ložnicích a  kuchyních. Roztoči přežívají v kobercích, závěsech, čalounění, nejlépe se jim ale daří v matracích a lůžkovinách. Tam obvykle naleznou ideální teplotu i vlhkost pro svůj život i další množení.

V 1 g prachu je možné nalézt asi 100-500 jedinců. Největší koncentraci roztoče ponejvíce nacházíme v lůžku. Hlavním rezervoárem roztočů v lůžku je matrace. Čištění matrací je obvykle nejméně častým úkonem při péči o čistotu lůžka. Roztoči se ale objevují i v polštářích a přikrývkách. Uvědomíme-li si, jakou část svého života trávíme v posteli, snadno si domyslíme, jak významná může expozice roztočovým alergenům být. Uvádí se, že roztoči přebývají hlavně v péřových lůžkovinách. To je sice do značné míry pravda, nicméně bylo prokázáno, že se významně zdržují i v lůžkovinách z umělých materiálů. Pokud se k roztočům v lůžku přidají ještě alergeny zvířecí, je to pro alergika již riziko zcela dramatické.

Chceme-li tedy astma a alergii dobře a úspěšně léčit, musíme se snažit i o snížení kontaktu nemocného s  alergeny. Péče o  prostředí by měla zahrnovat jak obecné principy, tak cílená opatření. K obecným principům patří časté větrání, nekouření, udržování relativní vlhkosti v  rozmezí 30 – 50 %. K cíleným opatřením pak řadíme konkrétní kroky směřující k odstranění alergenu.

Nejdůležitějším opatřením je péče o lůžko alergika. Nezbytnou podmínkou jsou lůžkoviny z umělého vlákna, které se dají prát nejméně na 60 stupňů. Roztoči se však usídlí v jakémkoliv materiálu – v peří, dutém vláknu, bavlně i ovčí vlně. Péřové pokrývky jsou nevhodné proto, že se nedají prát. Pokrývky je nutné prát minimálně 1x za 2 měsíce, 1x za týden je nutné certifikovaným přístrojem vyklepat matrace z obou stran, povlečení se převléká 1x za 2 týdny. Známým rizikovým faktorem jsou v lůžku i plyšové hračky. Ty je třeba dobře udržovat, pokud možno volit takové, které je možno vyprat.

Tato opatření pomáhají příznivě ovlivnit průběh nemoci alergika, snižují dávky potřebných léků a jsou prevencí dalšího zhoršování alergických onemocnění.

Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.

Zdravé bydlení nejen pro alergiky

Dnešní západní civilizace je typická tím, že lidé tráví převážnou většinu dne v uzavřeném prostředí budov. To s sebou přináší – vedle pohodlí, na které jsou lidé zvyklí – také řadu problémů, které mohou vést až ke zdravotním potížím. Je proto nezbytné o těchto rizicích vědět a dle možností zařídit a udržovat domácnost, ale i pracoviště a další veřejné prostory ve stavu, kdy jsou tato rizika minimalizována.

Prvním předpokladem je dostatek čerstvého vzduchu. Základem je dostatečné větrání, tedy výměna vzduchu v místnostech. Zcela základní je toto pravidlo při kumulaci více lidí v jednom prostoru, kdy často bývá výměna vzduchu nedostatečná. Taková situace vede k únavě, ospalosti, typicky také k otupělosti dětí dopoledne ve škole. Ale nepřirozený podíl CO2 vůči kyslíku ve vzduchu v místnosti takzvaně „na padnutí“ nás nezabije (skutečně jedovatý podíl CO2 ve vzduchu, který může zabíjet, se vyskytuje například v některých jeskyních). Mnohem nebezpečnější jsou toxické (jedovaté)chemické látky uvolňující se do prostředí z různých materiálů.

Může to být ZDRAVÉ BYDLENÍ ze stavebních materiálů, nábytku, koberců, nátěrů, lepidel apod. Velmi známá látka je formaldehyd. Při hoření hodně smolného dřeva, ve kterém je hojně pryskyřice, zase vznikají polycyklické aromatické uhlovodíky. Extrémním případem je oxid uhelnatý, neboli CO, prudce jedovatý plyn, který vzniká při nedokonalém hoření a jehož vyšší koncentrace bývá po nadýchání smrtící (např. špatně seřízené staré karmy).

Proto je vedle větrání vhodné používat digestoř.

Doporučení: 1. Větrat, větrat, větrat. Pro pylové alergiky je v průběhu pylové sezóny nejvhodnější několikrát denně otevřít na několik minut všechna okna, poté okna zavřít a spustit čistič vzduchu. Nebo pořídit systém pro řízené větrání s rekuperací. Pozor: Řízené větrání není klimatizace, ta vzduch již upravuje. Řízené větrání zajišťuje pouze přívod čerstvého vzduchu a jeho dohřev, je-li třeba.

  1. Digestoř všude, kde může docházet k nedokonalému spalování (především plynové spotřebiče). Velmi důležitým parametrem, který by se měl sledovat a „hlídat“, je vlhkost. Správná vlhkost v domácnosti by se měla udržovat v rozmezí 30-50 %. Při nižší vlhkosti dochází k přesychání a dráždění sliznice dýchacích cest, což vede ke kašli a k vyšší náchylnosti k dalším respiračním problémům. Vyšší vlhkost, tedy nad 50 %, pokud je dlouhodobá, vytváří vhodné podmínky pro růst plísní. A spory plísní jsou závažné alergeny.

Vyšší vlhkost ovšem přináší i celou řadu dalších negativních důsledků. Ve vlhčím prostředí se lépe daří nejen plísním, ale i roztočům, kteří jsou zdrojem velmi významných alergenů. Také mikroorganismy se ve vlhkém vzduchu déle šíří, a tak se můžeme snáze nakazit. A bohužel se za této situace také více uvolňuje již zmíněný formaldehyd.

Proto se doporučuje používat v domácnosti vlhkoměr, nebo v domech s řízenou vlhkostí vzduchu čidlo na vlhkost a vzduch dle potřeby od- nebo eventuálně do- vlhčovat. Květiny k vlhkosti také přispívají, ale relativně malou měrou.

Doporučení: 1. Vlhkost v místnosti udržovat v rozmezí od 30 do 50 %.

  1. Pořídit si digitální vlhkoměr, případně zvlhčovač/ odvlhčovač vzduchu

S trochou nadsázky se asi dá říci, že si někteří lidé v dobré víře vytvářejí doma plynové komory. Zvlášť nebezpečné ze stavebního hlediska v tomto směru bývá osazení dokonale těsnicích oken a obalení starší stavby nedýchajícím polystyrénem. Bez nebo s minimem větrání. Pokud k tomu připočteme někde pár tepelných mostů, kde zákonitě kondenzuje pára, a pokud je jen trochu stará a tudíž ne úplně funkční izolace proti zemní vlhkosti – a tedy trvale vlhké zdivo – vznikají ideální podmínky pro růst plísní. A to, i když se před zaizolováním dům jevil jako suchý. Nemožnost dýchání zdiva může vést k výraznému nárůstu vlhkosti ve zdech i v místnostech.

Doporučení: 1. Při zateplování domu a výměně oken za moderní dokonale těsnící okna je vhodné zároveň řešit dostatečnou obměnu vzduchu. Pamatovat na známou skutečnost, že nejlevnější není nejlepší a že šetřit na vlastním zdraví se nevyplatí.

  1. Buď dodržovat správný režim větrání, nebo pořídit systém pro řízené větrání s rekuperací.

Ve vydýchaných prostorách bývá typicky také nedostatek tzv. lehkých záporných iontů, které přispívají k dobrému pocitu čerstvého vzduchu. Lehké záporné ionty totiž ovlivňují pozitivně nejen dýchací cesty, ale také naši psychiku. Ve městech a průmyslových oblastech je jejich koncentrace nízká a průchodem vzduchotechnikou jejich množství ještě klesá.

Řádově horší je situace v zakouřených místnostech. Takové elektricky neutrální prostředí – bez lehkých záporných iontů – vnímáme jako těžký, vydýchaný vzduch, velmi nepříjemný zvláště při delším pobytu.

Doporučení: 1. Opět větrat, větrat, větrat.

  1. Situaci mohou zlepšit ionizátory, při instalaci řízeného větrání (což není klimatizace, opakujeme: nezaměňovat!) dbát na krátké přívodní trasy čerstvého vzduchu.

Důležitým faktorem a zdravotním rizikem uvnitř budov je také prašnost. Tu ovlivňuje samozřejmě vnější kvalita vzduchu, která bývá zvlášť ve městech problematická. Ale významná je především péče obyvatel o úklid. Pokud možno bez víření vzduchu a s minimem používaných chemikálií. Ideální je vysávat tak, aby byl prach z místnosti skutečně odstraněn.

Doporučení: 1. Kvalitní přístroj pro úklid – nejlépe certifikovaný pro používání alergiky a astmatiky.

  1. Šetřit na vysavači za každou cenu se nevyplatí.

Co se týče toxinů, pamatujme, že vše nové, co obsahuje plasty, lepidla, laky, nátěry apod., může a pravděpodobně i obsahuje nějaké chemikálie, často toxické. Pomůže nám i čich, který je významným indikátorem řady chemických látek. Nábytek proto volme raději alespoň 5 let starý. Nebo nový, který ale necháme dostatečně vydýchat. Kvalitní nábytek by měl být po týdnu od lepidel vydýchaný. I když občas některé dřevotřísky stále uvolňují formaldehyd i po 25 letech.

Doporučení: 1. Pro citlivější osoby je vhodnější starší nábytek, nový nábytek je vhodné před nastěhováním nechat alespoň týden vydýchat.

  1. V uzavřených prostorách minimalizovat užívání sprejů (kosmetiky…) a toxických chemikálií.

Uvedené rady jsou vhodné pro všechny, nejen pro alergiky. Jejich dodržování přispívá k pocitu pohody doma nebo na pracovišti a u alergiků může příznivě ovlivňovat průběh onemoautoricnění.

 

 

 

doc. MUDr. Ondřej Rybníček, Ph.D. Ing. arch. Jana Galíková Česká iniciativa pro astma o.p.s.

20 let moderní péče o astma v ČR

Průduškové astma je jednou z nejčastějších chronických nemocí současné doby. Objevuje se asi u 8% lidí, v dětském věku se jeho výskyt odhaduje asi na 10-12% ze všech dětí. Hlavním problé- mem při astmatu je tzv. průdušková hyperreaktivita, která způsobuje různě rychle nastupující stah hladkého svalu v průduškové stěně a tím zúžení dýchacích cest, zvýšení jejich odporu a pro nemocného velmi nepříjemný pocit ztíženého dýchá- ní až dušení.

Dlouhá léta medicína dokázala při astmatu řešit toto zužování průdušek pouze léky, které uměly stažené průdušky znovu otevřít, nicméně ovlivnit jejich reaktivitu a zabránit tak dalším záchvatům dušnosti se nedařilo. Astma mnoho lidí významně ovlivňovalo, bránilo jim v plné pracovní schopnosti, omezovalo jejich fyzické aktivity a v řadě případů vedlo i k těžkým stavům dušení a smrti.

V poslední čtvrtině 20. století došlo k několika medicínským objevům, které ukázaly, že průduš- kovou reaktivitu významně ovlivňuje alergický zá- nět v dýchacích cestách. Léčebné postupy se tak soustředily na možnosti potlačení tohoto zánětu s cílem snížit stupeň průduškové reaktivity. Nej- účinnějšími léky zánět skutečně potlačujícími se ukázaly být kortikosteroidní hormony. Začátkem devadesátých let 20. století byly kortikosteroidy do léčby astmatu zavedeny v inhalační podobě. Ukázalo se, že i zcela minimální dávky inhalačních kortikosteroidů dokážou výrazně potlačit alergický zánět v průduškách a účinně tlumit reaktivitu průdušek a to se zcela minimálním rizikem nežá- doucích účinků.

V roce 1995 vydala Globální iniciativa pro astma (GINA) první celosvětově platné doporučené postupy pro léčbu astmatu, které již zavedly pravidelné každodenní inhalace kortikosteroidů do zá- kladních protokolů léčby astmatu. Léčba astmatu se tak z neustálého řešení akutních problémů a záchvatů změnila v léčbu preventivní, dlouhodobou. Nemocným ubylo potíží, zlepšila se kvalita spánku, zvýšila se tolerance fyzické aktivity, klesl výskyt akutních záchvatů a snížilo se významně i riziko těžkých stavů.

Záhy po publikaci Globální strategie byla českými alergology a pneumology ustavena Česká iniciativa pro astma, obecně prospěšná společnost (ČIPA). Již 26. 3. 1996, vydala ČIPA první moderní doporučený postup pro diagnostiku, prevenci a léčbu průduškového astmatu v České republice. Tento dokument vycházel z Globální strategie a poprvé zavedl do české medicíny skutečně moderní léčbu astmatu s důrazem na preventivní protizánětlivou léčbu. Hlavním úkolem ČIPA se stalo nové znalosti co nejrychleji rozšířit mezi lékaře i pacienty a změnit zažité postupy léčby tak, aby i čeští pacienti mohli mít užitek z nových poznatků. Zahájeny byly vzdělávací aktivity pro laickou veřejnost i pro lékaře.

20let2

20let3

V letech 1999 – 2001 uspořádala ČIPA 67 víkendových kurzů pro praktické lékaře, kterých se zúčastnilo více než 3000 praktických lékařů pro děti i dospělé. Pořádají se i vzdělávací akce pro specialisty. Vydávána je řada brožur, k dispozici jsou i videoprogramy. Vydáváme časopis pro pacienty – Alergie, astma, bronchitida. ČIPA vede i pylovou informační službu (PIS), která vydává po celou alergickou sezónu informace o koncentracích pylů v ovzduší. Byly vydány několikrát nové, aktualizované verze doporučených postupů i další vzdělávací materiály. Jsou pořádány každoroční květnové aktivity k Světovému dnu astmatu, konají se akce zaměřené na vzdělávání odborných zdravotních sester. Velmi rychle se skutečně podařilo pro naše nemocné zajistit systém moderní péče srovnatelný plně s jinými zeměmi západní Evropy. Díky tomu razantně poklesly počty hospitalizací pro astma, velmi významně ubylo těžkých stavů a velmi podstatně se snížila úmrtnost.

K 20. výročí založení ČIPA o.p.s. tak můžeme s ur- čitým uspokojením bilancovat. I s přispěním ČIPA se podařilo pro naše nemocné s astmatem zajistit, aby mohli žít plnohodnotný život, aby své astma měli „pod kontrolou“. Je ovšem třeba neustále připomínat, že podstata astmatu se nezměnila a že, pokud není systematicky preventivně léčeno podle moderních doporučení, může se opět ukázat ve své plné síle. I s moderní léčbou je dále třeba dbát na preventivní opatření, nevystavovat se zbytečně alergenům, udržovat domácnosti v dobrém hygienickém stavu, omezovat expozici roztočům. A nekouřit. Jsme rádi, že i v těchto otázkách může ČIPA být pacientům nadále zdrojem informací a rádcem. K tomu jí pomáhá i podpora partnerů a sponzorů, jak z řad výrobců protiastmatických léků, tak některých jiných firem. Jedním z vý- znamných sponzorů ČIPA o.p.s. je i firma Rainbow, která si vzala za své spojit aktivity na poli péče o hygienu prostředí s podporou boje proti astmatu a alergii v České republice. Z prostředků, které jsme od firmy Rainbow získali, jsme podpořili konání kurzů pro učitele o astmatu a alergii, financovali vzdělávací akce pro laiky při Světovém dnu astmatu, a pomohli organizovat i konferenci odborných sester. Část prostředků byla použita i na vydání vzdělávacích brožur pro pacienty. Firmě Rainbow za to patří naše poděkování.

Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc. ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

Alergie a astma – daň za zdraví v 21. století?

Alergickým onemocněním v nějaké podobě dnes trpí až každý třetí člověk v civilizovaném světě. Projevy alergie jsou různé, ale ve všech formách jde o nepřiměřenou reakci imunitního systému organismu na některé látky, obvykle bílkoviny, na které lidé bez alergie vůbec nijak nereagují. Alergie je vždy onemocněním celého organismu, neboť jejím základem je odchylka reaktivity imunitního systému. Ten se nepřiměřeklukně brání látkám z prostředí, které by jej za normálních okolností nijak nepoškodily. Tyto látky se nazývají alergeny. Alergen je rozpoznám buňkami imunitního systému a ty spustí reakci vedoucí k vyplavení celé řady buněčných působků. Ty ovlivní krevní cévy, nervy, hladké svaly a rozběhnou často až dramatickou reakci vedoucí ke svědění, otokům, zahlenění nebo dokonce dušnosti. Nejdramatičtější alergickou reakcí je reakce anafylaktická, při které dochází i k celkovému rozšíření cév, poklesu krevního tlaku, bezvědomí a někdy i smrti. Podle místa vstupu alergenu do organismu tak vidíme např. alergický zánět oční spojivky, alergickou rýmu, alergii potravinovou s projevy v zažívacím traktu. Jednou ze specifických forem alergie je i průduškové astma. Astma se odehrává v průduškách, kde vzniká významně vyšší dráždivost, průdušky se při kontaktu s alergenem stáhnou, otékají, produkují hlen. Výsledkem je pak snížení jejich průchodnosti. To nemocný pociťuje jako dušnost, může mít i kašel, tlak na hrudi. U nejzávažnějšího stavu může dojít i k ohrožení na životě dušením. Kromě alergické reakce se na vzniku a průběhu akutní astmatické reakce podílejí virové respirační infekce.

Výskyt alergie a astmatu dramaticky stoupl především ve druhé polovině 20. století. Příčiny tohoto vzestupu byly mnohokrát studovány a dosud není zcela jednotný názor na to, proč vzestup nastal právě v této době. Určitým vodítkem je porovnání vzestupu výskytu alergie s některými dalšími skutečnostmi, které se objevily ve stejném období. Jedním z významných faktorů, který je v této souvislosti uvažován, je snížení výskytu infekčních nemocí. Nástup antibiotik, zavedení očkování a tím snížení výskytu těžších infekčních onemocnění v civilizovaných zemích mohou být jedním z faktorů, který dává imunitnímu systému volný prostor k zaměření proti alergenům. Podobně jsou zvažovány vlivy lepší hygieny, zlepšení podmínek bydlení, čistá voda a omezení kontaktu s hospodářskými zvířaty. Některé studie ukázaly, že u lidí žijících na farmách v přímém kontaktu s hospodářskými zvířaty, je alergií méně než u lidí z městského prostředí. Ukazuje se tak, že civilizační změny, změny v kultuře bydlení a výrazné zlepšení zdravotní péče, které nastaly především v druhé polovině 20. století, velmi úzce korelují s vzestupem výskytu alergie. Lze tak do určité míry soudit, že různé formy alergie včetně průduškového astmatu jsou určitou daní za dramatické zlepšení zdravotního stavu populace v civilizovaných zemích, snížení novorozenecké a kojenecké úmrtnosti, vymizení některých závažných nemocí a lepší prognózy řady infekcí, například zánětů plic. Nejde jistě jen o tyto faktory, určitý vliv má samozřejmě i celková změna životního prostředí a prostředí domácností se zvýšeným výskytem různých látek chemické povahy. Určitý vliv mají i změny ve stravovacích návycích, kde se uplatňuje i ovlivnění střevní mikroflóry a rozšíření některých alergizujících látek mimo svá původní geografická území.

Co umíme dělat s alergií a astmatem?

Péče o alergii a astma začíná vždy podrobnou a kvalitní diagnostikou, která má za úkol zjistit, které konkrétní alergeny se u konkrétního nemocného uplatňují. Tato diagnostika pak pomáhá se určitým alergenům vyhnout, případně zavést některé léčebné postupy, které intenzitu alergie mohou zmírnit (například tzv. imunoterapie alergenem, při které se podává postupně zvyšující dávka alergenu, až si organismus na alergen „zvykne“ a vytvoří si na něj toleranci).

Hlavní součástí léčby je léčba protialergickými léky a léky, které dovedou potlačovat alergický zánět na sliznicích dýchacích cest, v průduškách nebo v jiných postižených oblastech. Preventivní protizánětlivé léky udělaly v posledních 20 letech velké pokroky. Lidé, kteří by dříve pro astma byli v životě velmi omezení, byli např. v invalidním důchodu nebo dokonce v ohrožení života, vedou dnes normální život, jsou schopni práce, studia, ale i tělesné zátěže a sportu.

Je ovšem třeba, aby nemocní svou alergii znali, uměli se příčinným alergenům vyhnout, respektovali svou alergii při péči o své domácí i pracovní prostředí a dokázali dlouhodobé pravidelné podávání preventivních léků zařadit do svého každodenního života.

Je možné vzniku alergie zabránit?

Postupy, které mají zabránit vzniku onemocnění označujeme jako prevenci. Jako primární prevenci označujeme postup, který by zcela zabránil vzniku onemocnění. To zatím u alergie a astmatu neumíme. Účinnější jsou postupy prevence sekundární, která má již vznikající onemocnění včas podchytit a zamezit jeho dalšímu rozvoji nebo jeho zhoršování. To se týká hlavně rodin, kde je již známý výskyt alergie a kde se snažíme pečlivě sledovat vývoj a zdravotní stav dětí, abychom včas zachytili případné první příznaky a mohli účinně zasáhnout. Do sekundární prevence patří i různá opatření v prostředí rizikového dítěte, které by nemělo být nadměrně vystaveno kontaktu se známými alergeny. Terciární prevence se snaží především zabránit dalšímu zhoršování nemoci a opakování stavů akutního zhoršení. V terciární prevenci jsou velmi účinné právě preventivní protizánětlivé léky. V sekundární i terciární prevenci vedle léčebných postupů hrají významnou roli i preventivní opatření v prostředí. Je třeba zabránit nepřiměřené expozici alergenů v prostředí.

Nejvýznamnějším prostředím pro pacienty s alergií bývá prostředí bytu, pracoviště nebo školy, kde se mohou objevovat značné koncentrace alergenů. Opakovaný či trvalý kontakt s alergeny může pak onemocnění stále udržovat aktivní nebo i vést k jeho zhoršování a riziku akutních stavů. Venkovní prostředí má význam spíše sezónní, kdy jde především o expozici pylovým alergenům, případně vzdušným plísním.

Alergeny významné v domácím prostředí jsou alergeny s celoročním výskytem. Hlavním alergenem jsou roztoč domácího prachu (Dermatophagoides pteronyssinus) a alergen kočky domácí. V posledních letech přibývá v domácnostech i alergie na některá další zvířátka, především na hlodavce. Rozložení alergenů podle významu se může v různých oblastech světa lišit. Vedle alergie na roztoče přibývá např. v USA alergie na šváby. Velmi důležitým negativním faktorem je kouření. To se týká nejen kouření aktivního, ale i jakéhokoliv kontaktu s tabákovým kouřem.

Jak se lze alergenů v domácím prostředí zbavit?

Úplné odstranění alergenů je bohužel velmi obtížné. Nicméně platí, že chceme-li astma a alergii úspěšně léčit, musíme se snažit i o snížení kontaktu nemocného s příčinnými alergeny. K péči o prostředí patří jak obecné principy, tak cílená opatření. Prospěšné je časté větrání, nekouření, udržování rel. vlhkosti v rozmezí 30 – 50 %. K cíleným opatřením pak řadíme konkrétní kroky směřující k odstranění alergenu. V tom je důležitá péče o lůžka, kde se nejvíce udržují roztoči. Lůžkoviny by měly být převlékány nejméně jednou za týden, pokud jde o umělý materiál tolerující vyprání, pak je vhodné kromě převlékání lůžkoviny v určitých intervalech i vyprat. Matrace by neměla být plněna biologickým materiálem, pokud je již starší, je její čištění obtížné a je třeba ji vyměnit. Doporučuje se i časté vysávání matrace a její krytí polopropustným obalem, jehož póry neumožňují roztočům procházet. Dávno známým rizikovým faktorem jsou v lůžku i plyšové hračky. Ty je třeba dobře udržovat, pokud možno volit takové, které je možno vyprat.

Souhrn

Alergie a astma jsou faktory našeho současného života, se kterými se musíme smířit a které s námi budou i nadále. Tato daň za významné zlepšení celkového zdravotního stavu populace a razantní zlepšení našeho životního standardu v posledních 50 letech je z celkového pohledu vcelku přijatelnou cenou. Je velkým štěstím, že dnes máme dostatek účinných léčebných možností, které dokážou alergii a astma ovlivnit do té míry, že u většiny nemocných nebrání plně kvalitnímu životu a pracovnímu i společenskému uplatnění. Současná péče o alergii a astma je založena na velmi účinných lécích, které dokážou dostat nemoc pod plnou kontrolu. Bez účinné prevence a průběžného odstraňování alergenů a eliminace kouření je nicméně i moderní léčba účinná jen částečně. Alergik by proto měl svou nemoc znát, vědět o preventivních opatřeních a průběžně je dodržovat.

Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.
ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

Alergie a význam protialergických režimových opatření – 2. část

alergieNejčastějšími inhalačními alergeny, se kterými se setkává alergik, jsou roztoči domácího prachu, pyly trav, obilí, stromů a bylin, vzdušné plísně a alergeny zvířat. Pro alergiky je velmi důležité jejich okolní prostředí, především v bytech, kancelářích a školách. Někoho možná překvapí fakt, že uvnitř budov trávíme až 90% svého času. Proto je udržování vhodného prostředí v domácnostech a správný úklid tak důležitý.

Roztoči jsou velmi drobní členovci, podobní klíštěti, prostým okem neviditelní. Jejich výměšky a části jejich těl obsahují poměrně agresivní alergeny. Roztočům vyhovuje vyšší vzdušná vlhkost (nad 55% relativní vlhkosti) a teplota kolem 25-27°C. Velmi dobře se jim proto daří v našich postelích, v matracích, polštářích a pokrývkách. Vyskytují se i v čalouněném nábytku, kobercích, závěsech a dal- ších „lapačích prachu“. Nejdůležitějším opatřením je péče o lůžko alergika. Nezbytnou podmínkou jsou lůžkoviny z umělého vlákna, které se dají prát nejméně na 60 stupňů. Roztoči se usídlí v jakémkoliv materiálu – v peří, dutém vláknu, bavlně i ovčí vlně. Péřové pokrývky jsou nevhodné právě proto, že se nedají prát. Pokrývky je nutné prát minimálně 1x za 2 měsíce, 1x za týden se kvalitním vysavačem luxuje matrace z obou stran, povlečení se převléká 1x za 2 týdny.

Doplňující možností je pořízení bariérových povlaků na matraci a lůžkoviny. Jde o speciální, velmi hustě tkané textilie, které jsou pro roztočové alergeny málo propustné, a proto alergeny zůstávají uvnitř povlaků a neohrožují tak pacienta. Roztoče hubí nízká teplota, proto se doporučuje dávat pokrývky vymrznout na mráz, případně do mrazicích boxů. Stejně tak by měly v mrazicím boxu občas přenocovat i plyšové hračky a měly by se pravidelně prát. V bytě alergiků nejsou vhodné celoplošné koberce, které se špatně udržují. Prach by se měl stí- rat na vlhko, čalouněné povrchy a koberce, případně i další plochy vysávat kvalitním vysavačem. K ošetření povrchů existují i protiroztočové chemické pří- pravky. Ke zlepšení prostředí může pomoci i čistička vzduchu.

Už jsme se zmínili o alergii na domácí zvířata – psy, kočky, morčata, křečky a další hlodavce. Mezi lidmi panuje mylná představa, že k vyvolání alergie je nutný kontakt se zvířecí srstí a čím méně chlupů zvíře má, nebo pokud nelíná, nemůže alergikovi vadit. Není to pravda. Zvířecí alergeny najdeme hlavně ve zvířecích slinách, moči, výměšcích mazových žláz, ve výkalech. Tyto alergeny jsou velmi lehké a v domácnosti vytvářejí vzdušný aerosol, který proniká do všech místností bytu. I sebelepší úklid množství alergenů výrazně nesníží. Nejúčinnější je odstranění zvířete z bytu a potom kompletní „generální“ úklid. Ale i několik týdnů potom ještě zvířecí alergeny v bytě zůstávají. Někdy toto radikální řešení není možné a nezbývá než se s přítomností zvířete v bytě alergika smířit. V tomto případě nesmí zvíře pobývat v ložnici nebo pokoji alergika, alergik nesmí čistit kočičí nebo psí pelech ani vyměňovat stelivo hlodavcům. Zvířecí alergeny z ovzduší pomůže vychytat kvalitní čistička vzduchu, chlupy a šupinky kůže, které jsou také nosiči alergenů, často vysáváme kvalitním vysavačem.

Dalšími významnými alergeny jsou alergeny pylů a plísní, které mají v ochranném režimu hodně společného. Pyly jsou typickými alergeny vnějšího prostředí, ale v sezóně jejich výskytu, což je období od časného jara do podzimu, se otevřenými okny dostávají i do místností a stávají se součástí ovzdu- ší bytů a domácího prachu. Na začátku jara kvetou olše, lísky, vrby, habry, topoly a břízy, jejichž jehnědy jsou plné jemného agresivního pylu, od května nastupuje sezóna trav a obilí, od srpna kvetou byliny a plevele, například zlatobýl a pelyněk. Tyto rostliny tvoří velká množství jemného pylu, který se šíří větrem, někdy i na vzdálenost desítek kilometrů. Pyloví alergici se v období sezóny nemohou „svým“ pylům zcela vyhnout, ale při dodržování určitých pravidel mohou působení alergenů alespoň omezit. Nejméně pylů je v ovzduší ráno a po dešti. Proto je dobré volit pro procházky zrovna tuto dobu. Při pobytu venku se doporučují sluneční brýle, po příchodu domů je vhodné opláchnout si obličej, převléct se z oblečení, na které se venku nachytal pyl. Alergici by si měli v období sezóny častěji mýt vlasy. Množství pylů, které se zvenku dostává do domácností, mohou zmenšit ochranné protipylové sítě v oknech, nebo alespoň vhodně zvolená a krátká doba větrání. V sezóně je zapotřebí častěji uklízet, stírat na vlhko, luxovat, případně použít čističky vzduchu. Je lepší nesušit prádlo venku, kde na něj nasedá pyl. U alergií na venkovní plísně jsou režimová opatření prakticky totožná. Jediný rozdíl je v tom, že sezóna plísní není vázaná na konkrétní dobu, ale kolísá spíše podle počasí.

Nejvíce plísní bývá při teplém a vlhkém počasí – typicky na jaře a v pozdním létě. Spóry plísní – drobné mikroskopické částečky – poletují vzduchem společně s pylovými zrny. Největší množství plísní se tvoří po dešti. Kromě režimu uvedeného u pylové alergie, nedoporučujeme pracovat ve sklenících, s kompostem, sbírat padané ovoce, snažíme se omezit pobyt všude tam, kde se mohou plísně ve zvýšené míře vyskytovat. V domácím prostředí mohou plísně růst na zdech, kolem okenních rámů, pod tapetami, v květináčích pokojových rostlin, mohou být na potravinách, v odpadcích. Rizikem je zvýšená vlhkost vnitřního prostředí. Plíseň se musí odstraňovat chemickými nebo biologickými prostředky, nikdy by se neměla bez předchozího ošetření seškrabovat, protože tak se do ovzduší uvolňuje obrovské množství spór, které mohou vyvolávat vážné alergické i jiné zdravotní potíže. Prevencí je důkladný a častý úklid a přimě- řená vzdušná vlhkost, poletující spóry plísní může vychytat čistička vzduchu. Uvedená režimová opatření jsou pro alergické pacienty základní součástí jejich léčebného režimu. Pomáhají příznivě ovlivnit průběh jejich nemoci, sni- žují dávky potřebných léků a jsou prevencí dalšího zhoršování alergických onemocnění.

MUDr. Hana Janíčková

Alergie a význam protialergických režimových opatření – 1. část

 107Alergie patří mezi choroby, které jsou označovány jako „moderní epidemie“.

Alergiků mezi námi neustále přibývá, v současné době trpí nějakou alergií přes 30% populace. Nejčastějšími alergickými chorobami jsou alergická rýma (30%), atopický ekzém (25-30%) a průduškové astma (10%).

Alergie je porucha imunitního systému, který přemrštěně reaguje na různé faktory okolního prostředí, jako jsou pyly, spóry plísní, roztoči, zví- řecí alergeny nebo některé potraviny, případně hmyzí jed.

Předpokladem vzniku alergického onemocnění je jednak vrozená dispozice k alergii a jednak vněj- ší okolnosti prostředí, tedy kontakt s alergeny. Často vidíme několik generací v rodině, postižených různými typy alergií – babička má pylovou alergickou rýmu, její dcera průduškové astma a jejího malého syna trápí atopický ekzém. Všechny tyto choroby mají společný genetický základ, který se předává z generace na generaci. Tato dědičnost není stoprocentní, víme, že pokud je alergický jen jeden z rodičů, má dítě asi 30% riziko stát se také alergikem.

Pokud jsou alergiky oba rodiče, zvyšuje se toto riziko na 50% a pokud oba rodiče trpí stejným alergickým onemocněním – například pylovou alergií, jejich děti mají riziko alergie až 75%. Nejčastější je postupný rozvoj alergických onemocnění – takzvaný „atopický pochod“ – začíná v časném dětství atopickým ekzémem, který může postupně i vymizet, a pokračuje u starších dětí nebo v dospě- losti projevy alergické rýmy nebo astmatu nebo obou chorob současně.

Člověk s alergickou dispozicí reaguje po kontaktu s alergenem tvorbou zvláštních protilátek, které postupně vedou ke vzniku alergického zánětu v posti- žených orgánech – na sliznicích očí, nosu, průdušek, na kůži, případně ve střevě u potravinové alergie. Alergický zánět způsobuje zvýšenou citlivost těchto orgánů, která se projeví po opakovaném styku s alergenem alergickou reakcí. Pacient kýchá, smrká, nemůže dýchat přes nos kvůli oteklým sliznicím, slzí, oči ho pálí nebo svědí, případně kašle, špatně se mu dýchá, „ nestačí s dechem“ při pohybu. Na kůži se může objevit svědivá kopřivka nebo ekzém. Pokud se alergie neléčí, stav se zhoršuje, přecitlivělost je výraznější a k vyvolání alergické reakce stačí stále menší množství alergenu. Pacient se cítí stále hůř.

Přecitlivělé sliznice pacienta reagují nejen na konkrétní alergeny, ale i na jiné dráždivé látky nebo faktory, které mohou vyvolat potíže, jako je například kouř, různé chemikálie, zvýšená prašnost, stres, zátěž nebo infekce. Běžné nachlazení může u alergika probíhat v těžší formě, může trvat déle než u zdravých lidí a může se častěji opakovat. U astmatiků může i běžná rýma vyvolat astmatické potíže.

Léčba alergických onemocnění musí být komplexní. Prvním krokem k zahájení léčby je zjištění alergenů, které jsou příčinou onemocnění. Vlastní léčba zahrnuje jednak léčbu medikamentózní – tablety, nosní spreje, inhalační léky, oční kapky a u vhodných pacientů i specifickou léčbu alergenovými vakcínami, a jednak léčebná režimová opatření, která vedou k odstranění nebo omezení alergenů v prostředí pacienta. Tato režimová opat- ření by měl dodržovat každý pacient bez ohledu na to, jak závažná jeho alergie je. Režim, který snižuje množství alergenů, je současně i nezbytnou prevencí před zhoršováním alergického onemocnění. Většinou není možné se alergenům zcela vyhnout. Jde to jen v případě alergie například na psy, kočky, morčata a další zvířata chovaná v bytě, pokud jsou jejich majitelé ochotni je z domácnosti odstranit. U ostatních alergenů nezbývá než se neustále sna- žit o snižování jejich množství na minimum.

Co tedy alergikům vadí a jaká režimová opatření mají význam?

Nejčastějšími inhalačními alergeny jsou roztoči domácího prachu, pyly trav, obilí, stromů a bylin, vzdušné plísně a alergeny zvířat. Pro alergiky je velmi důležité jejich okolní prostředí, především v bytech, kancelářích a školách. Někoho možná překvapí fakt, že uvnitř budov trávíme až 90% svého času. Proto je udržování vhodného prostředí v domácnostech a správný úklid tak důležitý.

Opatřením pro alergické pacienty, které pomáhají příznivě ovlivnit průběh jejich nemoci, snižují dávky potřebných léků a jsou prevencí dalšího zhoršování alergických onemocnění, se budeme věnovat v příštích Rainbow Aktualitách.

108MUDr. Hana Janíčková

AlergoCentrum, členka České iniciativy pro astma o.p.s.

Jak na alergeny v domácím prostředí

 94Jak je dnes již často mediálně přetřásáno, alergie se stala jednou z nejčastějších „civilizačních“ nemocí.

Označení „civilizační“ je dnes do určité míry módním pojmem. Má charakterizovat přímý vztah nemoci s postupem civilizace a různými vlivy, které zlepšování životní úrovně lidské populaci přináší. Jako civilizační onemocnění ale vedle alergie označujeme i kardiovaskulární nemoci, psychické poruchy, metabolické změny, cukrovku a dokonce i onemocnění autoimunitní, jako je např. revmatismus, roztroušená skleróza apod. Podíváme-li se na epidemiologická data z různých částí světa, je skutečně patrné, že řada těchto nemocí souvisí se stupněm bohatství a vyspělosti společnosti, dostupností vysoko kalorické výživy, prokázána je souvislost s obezitou. Přibývá i nových poznatků o velmi negativním vlivu kouření tabáku na vět- šinu z tzv. „civilizačních“ nemocí. Svůj vliv má samozřejmě i tolik zmiňované znečištění průmyslové.

Alergická onemocnění dnes nalézáme v populaci již asi ve 30%. Každý třetí člověk v oblastech „civilizovaného“ světa tak má šanci rozvinout nějakou formu alergického onemocnění. Jsou to nejčastěji projevy alergické rýmy a zánětu spojivek, různé formy alergických vyrážek – od kopřivky až po atopický ekzém, objevují se alergie na potraviny. Nejzávažnějšími formami jsou anafylaktická reakce a průduškové astma. Zatímco anafylaktická reakce, která obvykle ohrozí nemocného až při průniku alergenu do těla cestou požití alergenní potraviny nebo např. bodnutím včely nebo vosy, astmatická reakce může být vyprovokována i pouhým vdechnutím alergenu nebo dokonce jen virovou infekcí u disponovaného jedince. Pacient s astmatem má ve svých průduškách chronický neinfekční alergický zánět, který jej disponuje k snazší reakci na vdechnutou škodlivinou. Při vdechnutí alergenu nebo i nealergenní dráždivé látky dojde k rychlé- mu stažení průdušek, otoku jejich stěny, novotvorbě hlenu a tím k zvyýšení odporu pro proudění vzduchu a dušnost. Podobně může nemocný s astmatem nadměrně reagovat i na virovou infekci dýchacích cest.

Jak tedy co nejlépe předejít podobným potí- žím a, pokud už alergii máme, vyhnout se co nejlépe zmíněným rizikům?

Základem je především časné rozpoznání příznaků a jejich včasné ohlášení lékaři. Ten by měl doplnit diagnostická vyšetření, která přítomnost alergie potvrdí nebo vyloučí. Pokud už je alergie skutečně potvrzena, je třeba zavést správnou protialergickou léč- bu zaměřenou proti podstatě nemoci, tj. alergickému zánětu. Tuto léčbu předepisuje, řídí a kontroluje lékař – alergolog. Druhým pravidlem je eliminace příčinných alergenů. Které alergeny to jsou, určí podrobné alergologické vyšetření (kožní testy nebo vyšetření protilátek v krvi). Postupy, jak kontakt s alergeny vyloučit nebo alespoň omezit, je opět dobré konzultovat s alergologem. Při alergii na pyly je vhodné sledovat pylové zpravodajství publikované v médiích nebo na stránkách www.pylovasluzba.cz. Tento servis provozuje Česká iniciativa pro astma, o.p.s. již řadu let a získaná data využívají nejen odborníci, ale zvykli si na ně i mnozí pacienti, kteří podle nich řídí svoje aktivity v době pylové sezóny. Horší situace je při prokázané alergii na alergeny celoroční a především na ty, které nacházíme v našich domácnostech a kterých se jen obtížně zbavujeme. Jsou to především roztoči domácího prachu a alergeny plísní. K nim se často přidávají i alergeny domácích zví- řat. Zcela samostatnou kategorií je kouření, které kromě přímého negativního efektu na zdraví kuřáka i jeho okolí, kontaminuje i domácí prostředí částicemi zplodin hoření a významně zvyšuje znečištění domácnosti prachovými částicemi.

Tradičním základem péče o domácí prostředí alergika vždy byla snaha o odstranění různých materiálů zachycujících prach, případně zvířecí srst a epitelie. Za ideální pokojík alergického dítěte tak často byl považován v podstatě holobyt s leštěnými dřevěnými materiály, protialergickými lůž- kovinami, odstraněnými plyšáky a okrasný- mi rostlinami. Takový postup je nepochybně účinný a vede jistě k významnému snížení koncentrace alergenů v ovzduší. Bohužel se ale často zapomíná, že prach se nedrží jen na drsných površích nebo v čalounění a kobercích. Prach, který přichází zvenku například na oblečení nebo je produkován při stlaní postelí se velmi snadno vznáší ve vzduchu a snadno se usazuje i na hladkých površích. Dokladem bývají často paprsky ranního slunce pronikající do ložnice či pokoje a jasně ukazující odrazy světla na velkých kvantech prachových částic. Malý test zvířením vzduchu v takto osvíceném místě navíc ukáže, že na hladkém povrchu dokonce prach ulpívá více než v látkových závěsech či čalounění a již malým proudem vzduchu se snadno dostává opět do oběhu v prostředí.

Logicky se tedy ukazuje, že samotná úprava prostředí k prevenci alergie nestačí. I v perfektně upravené místnosti je třeba nadále dbát na pečlivý úklid, stírání prachu na vlhko, častou výměnu lůžkovin, péči o matrace. Významnou pozornost je třeba věnovat i oněm „protialergickým“ hladkým plochám. Jejich výhodou v péči o prostředí alergika je samozřejmě povrch, který se snadno stírá a jednoduše uklízí. Pokud však spoléháme na samotnou úpravu prostředí a o toto prostředí dále již pravidelně nepe- čujeme, ztrácejí veškerá opatření smysl. Je proto třeba i v takto dobře upraveném prostředí zavést pravidelný úklidový režim, pravidelně stírat prach a vysávat. I v tomto případě platí pravidlo, že by úklid měl probíhat v nepřítomnosti alergického jedince, i když v případě vlhkých úklidových technologií není tento požadavek tak kritický, jako při práci nasucho.

I při kvalitním úklidu samozřejmě trvá po- žadavek kvalitní cirkulace vzduchu. Ta bývá správně řešena pravidelným a intenzivním větráním, které by mělo ale respektovat současnou pylovou situaci a konkrétní meteorologické podmínky.

95Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.

ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

Alergik a jeho domov

96

Alergická onemocnění jsou dnes jedním z nejčastějších zdravotních problémů, s nimiž se v  civilizovaných zemích setkáváme. Podle různých statistik vychází, že až 30 % běžné populace v evropských zemích tvoří lidé, kteří si nesou ve svém životě vrozenou dispozici k  tomu, aby se stali v průběhu života přecitlivělými na některou z  biologických látek, které jsou schopny spustit alergickou reakci. Podstatou alergické reakce je imunologický proces, při němž po styku s látkou schopnou takovou reakci vyvolat (alergenem) začne organizmus produkovat protilátky proti tomuto alergenu. Tyto protilátky se pak vážou na různé typy buněk v  lidském těle a  provokují produkci aktivních působků, jež poškozují tkáně, vedou k otoku, svědění, produkci hlenu, stažení průdušek a  dalším příznakům, které souhrnně označujeme jako alergické příznaky.

Obecně se docela mezi lidmi ví o alergii na pylová zrna a jimi způsobených příznacích sezónní rýmy nebo astmatu, je určité povědomí o alergii na zvířata a  různé domácí mazlíčky. Hodně se také diskutuje vliv prostředí, v němž alergik žije, přičemž se v médiích ponejvíce přetřásá vliv prů- myslového znečištění, dopravního smogu nebo zátěže lokálními topeništi. Méně se ale obecně mezi lidmi ví o vlivu vnitřního prostředí budov, kde alergik žije, pracuje nebo třeba chodí do školy. Přitom právě uvnitř budov trávíme v sou- časné době až 90 % všeho času a prostředí uvnitř domácností, škol, pracovišť i  dalších veřejných vnitřních prostředí určuje průběh mnoha nemocí včetně alergií více, než si dovedeme představit.

Jedním z  hlavních nepříznivých podnětů, s  nimiž se alergik v  prostředí budov setkává, je domácí prach. Dnes už se ví, že prach je směsí organických i anorganických substancí. Tou hlavní složkou, která se podílí na vzniku a průběhu alergické reakce není sám prach, jak se kdysi soudilo, ale jsou to právě biologicky aktivní výměšky miniaturních roztočů, kteří v prachu žijí. Roztoč domácího prachu – Dermatophagoides pteronyssinus – i  jeho další příbuzní, žije s  oblibou ve vlhkém a teplém prostředí, s oblíbenou relativní vlhkostí nad 50 % a teplotou kolem 25 st. Celsia. Takové prostředí máme doma všichni v podobě našich postelí a hlavně matrací a lůžkovin, které v postelích máme. Roztoči se nejvíce drží v prostředí matrací, které obvykle nejsou tak často čištěny, jako jsou ostatní lůžkoviny, natož pak vyměňovány. V noci roztoči vycestují z matrací do pro ně přívětivého prostředí prohřáté a  zavlhlé postele. Exkrementy, které pak po sobě v posteli zanechávají, jsou spícím hostitelem vdechovány a u disponovaného jedince spouštějí alergický zá- nět ve sliznicích dýchacích cest. Je tedy klíčové, aby byly lůžkoviny pravidelně jednou týdně vyměňovány a prány v teplotě nad 60 st.C. Známý účinek proti roztočům je i  vymrazení lůžkovin nebo třeba plyšových hraček v mrazáku nebo při dostatečném mrazu i venku. Pomáhá i vliv slunce. Důležitou složkou preventivního režimu jsou i  různé povlaky na matrace, které brání migraci roztočů z  matrací. Na matrace se nesmí zapomínat ani při čištění lůžka. Účinné vysátí pomocí kvalitního efektivního vysavače s dostatečnou vysokoúčinnou filtrací částic může ná- lož roztočů významně snížit, ač ani tento postup je neodstraní úplně. Metody prevence roztočové alergie je tedy třeba vždy kombinovat.

Další významnou složkou alergenní zátěže domácího prostředí jsou alergeny zvířat. Nějaké- ho domácího mazlíčka má v  současné době asi polovina domácností. I když se obecně rodinám s alergickou vlohou chování domácích zvířat nedoporučuje, realita je prostě taková, že i tam, kde je jasně prokázaný příčinný vztah alergických potíží a zvířecího alergenu, bývá situace obtížně řešitelná či zcela neřešitelná. Psychická vazby na zvíře bývá někdy až tak velká, že nemocní i s těž- kými projevy alergie a astmatu raději přijmou riziko těžkých potíží nebo záchvatů, než aby se zví- řete zbavili. Je-li nemoc skutečně velmi závažná, musí být odstranění zvířete skutečně důsledné, neboť může jít až o stavy těžce zatěžující zdraví nebo dokonce ohrožující nemocného na životě. Zdravotníci jsou tak často stavěni před závažné rozhodovací dilema, neboť jasně vědí, co je nutným preventivním či přímo léčebným opatřením, na druhé straně ovšem vědí, že pacient jejich doporučení k odstranění zvířete stejně neposlechne a  přítomnost spouštěcího faktoru je nutno vzít jako danou. V takovém případě je alespoň nutné se snažit o co největší omezení přítomnosti a vlivu zvířecího alergenu. Platí alespoň požadavek, aby mělo zvíře svůj vyhrazený prostor, aby mělo zákaz vstupu do ložnice, aby kontakt s  nemocným nebyl příliš blízký. I zde pak významně zá- leží na hygienickém režimu domácnosti, častém a hlavně účinném vysávání, pravidelném větrání a stírání prachu na vlhko. Mezi zvířaty je nejvíce alergenní kočka domácí, jejíž alergeny mají navíc Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc. ředitel ČIPA o.p.s. Alergik a jeho domov www.rainbowaktuality.cz 25 nevýhodné aerodynamické vlastnosti a  drží se v prostředí velmi dlouho i po odstranění zvířete. Alergeny kočky se navíc úspěšně přenášejí na oblečení i do prostředí, kde jinak kočka nežije. Podobně se uplatňují alergeny různých malých zví- řat (morčata, myši, krysy, potkani, pískomilové apod.). Alergeny psa jsou o něco méně agresivní, pes se navíc – na rozdíl od kočky – dá bez větších dramatických událostí i pravidelně vykoupat. Pokud už v domácnosti kočka je, je jistě zajímavou informací údaj od veterinářů, že kastrovaný kocour produkuje až 5x méně alergenu než kocour s  plným vybavením… Příznivý vliv mohou mít i některé typy čističek vzduchu s účinnou cirkulací a filtrací.

Jedním z  rizikových faktorů, který se podílí na dráždění dýchacích cest, je cigaretový kouř. Kouření, a  to i  kouření pasivní, nejen, že dráž- dí dýchací cesty, způsobuje zánět, zvyšuje riziko infekce, usnadňuje průnik alergenu do sliznice. Kouření dokonce poškozuje některé receptory pro léky proti astmatu a tím významně snižuje jejich účinek. Je paradoxem, že tento vysoce rizikový faktor, jehož negativní vliv dokonce přesahuje negativní vlivy různých alergenů nebo infekčních agens, je jedním z nejobtížněji odstranitelných rizik. Přesto, že jde o rizikový faktor, který je přesně definovaný, jehož zdroj je dokonale uchopitelný a  známý, je odstranění vlivu kouření jedním z nejobtížnějších úkolů, se kterými se zdravotníci potýkají. Pro alergika a ještě více pro astmatika, je kouření skutečným vysokým rizikem, neboť vedle obecných spolehlivě ověřených negativních vlivů – vznik rakoviny, rozvoj srdečních problé- mů a zvýšená rizika infarktu myokardu a cévních onemocnění – se podílí skutečně na zhoršení průběhu nemoci, těžkém poškození dýchacích cest a snižuje účinnost jinak velmi fungující léč- by. Pokud už je v domácnosti alergika kuřák, je zcela bezpodmínečným požadavkem, aby nekou- řil v domácím uzavřeném prostředí a aby domácnost do kontaktu s kouřem vůbec nepřišla.

Důležitou součástí prevence alergie a důležitou součástí celkové péče o alergika je i celkový režim domácnosti. Je třeba zajistit v  bytě dostatečnou cirkulaci vzduchu. Ta bývá správně obstarána pravidelným a  intenzivním větráním, které by mělo ale respektovat současnou pylovou situaci a konkrétní meteorologické podmínky. Důležitá je i  mikrocirkulace vzduchu, obzvláště v  bytech vybavených dobře těsnícími plastovými okny. Kromě bytového prostředí je třeba v  péči o  alergika myslet i  na možnou expozici alergenům v jiných prostředích. Rizikovým prostředím mohou být například nevětrané chaty nebo chalupy. Je vždy dobře prostor rekreačního obydlí při příjezdu nejprve pořádně provětrat a provětrat i lůžkoviny, pokud možno dříve, než alergik vůbec do obydlí vstoupí. I  když v  rekreačních obydlích bývá někdy hygienický režim trochu volnější, než v bytě určeném k pravidelnému bydlení, v případě alergika je nutno trvat i v těchto podmínkách na řádném úklidu, větrání a  péči o lůžkoviny. Pokud nemá alergik prostředí o ví- kendu pod kontrolou, může se stát, že i  jinak dobře vedený hygienický režim v bytě ke stálému bydlení nestačí k prevenci zhoršení nemoci nebo prevenci akutních potíží.

doktorProf. MUDr. Petr Pohunek, CSc.

ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

Hygiena lůžka

97

Alergie a astma – choroby 21. století

Alergická onemocnění jsou dnes zřejmě nejroz- šířenějším zdravotním problémem především v  populacích rozvinutých zemí. V  mnoha oblastech světa již výskyt alergie přesahuje 30 % celé populace. Podobná čísla uvádějí i nedávné studie z  naší oblasti střední Evropy. Alergie je vždy onemocněním celého těla, protože jejím základem je porucha imunitního systému organizmu, který se nepřiměřeně brání některým látkám z  prostředí, které by jej jinak nikterak nepoškodily. Tato přecitlivělost se zaměřuje na mnohé látky bílkovinné povahy, které se proto nazývají alergeny. Reakce na kontakt s  alergenem je vždy reakce celého těla,

protože buňky, které se účastní alergické reakce, se vyplavují z kostní dřeně a do místa reakce se dostávají krevním oběhem. Navenek je pak nejvíce patrné postižení některého orgánu nebo některé tkáně, která nejvíce přišla s alergenem do styku. Podle místa vstupu alergenu do organizmu tak vidíme např. alergický zánět oční spojivky, alergickou rýmu, alergii potravinovou s projevy v zažívacím traktu. Jednou ze specifických forem alergie je i průduškové astma. Astma se odehrává v prů- duškách, kde vzniká významně vyšší dráždivost, průdušky se při kontaktu s alergenem stáhnou, otékají, produkují hlen. Výsledkem je pak snížení jejich průchodnosti, které nemocný pociťuje jako dušnost. Může mít i kašel, tlak na hrudi… U nejzávažnějšího stavu může dojít i k ohrožení na životě dušením. Kromě alergické reakce se na vzniku a průběhu astmatu podílejí často i některé virové infekce.

Péče o nemocné s alergií a astmatem

Základem péče o alergii a astma je v současné době léčba protialergickými léky a  léky, které dovedou potlačovat onen alergický, neinfekční zánět v  průduškách nebo v  jiných postižených oblastech. Preventivní protizánětlivé léky udělaly v posledních 20 letech neuvěřitelné pokroky. Lidé, kteří by dříve pro astma byli ve svém životě velmi omezení, byli např. v  invalidním důchodu nebo dokonce v ohrožení života, vedou dnes normální život, jsou schopni práce, studia, ale i tělesné zátěže a sportu. Vedle takto úspěšné léčby protizánětlivé je ov- šem stále třeba myslet na prevenci.

Prevence

Jako primární prevenci označujeme postup, který by vůbec zabránil vzniku onemocnění. To se nám zatím v oblasti alergie a astmatu nedaří. Lépe jsme na tom v prevenci sekundární, Hygiena lůžka jako základ preventivních opatřeni u alergie na roztoče bytového prachu Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc. ředitel ČIPA o.p.s. www.rainbowaktuality.cz 21 která má za úkol již vznikající onemocnění včas podchytit a  zamezit jeho dalšímu rozvoji nebo jeho prohlubování. V  této situaci jsme především v rodinách, kde je již známý výskyt alergie a kde se snažíme pečlivě sledovat vývoj a zdravotní stav dětí, abychom včas zachytili případné první příznaky a mohli účinně zasáhnout. Sem patří i preventivní opatření v prostředí rizikové- ho dítěte, které by nemělo být nadměrně vystaveno kontaktu s  rizikovými alergeny. Terciární prevence se snaží především zabránit dalšímu zhoršování nemoci a opakování stavů akutního zhoršení. V  terciární prevenci jde tedy hlavně o  úlohu dlouhodobé preventivní protizánětlivé léčby.

V  sekundární i  terciární prevenci vedle léčebných postupů hrají významnou roli i  preventivní opatření v  prostředí. Snažíme se zabránit nepřiměřené expozici rizikového jedince nebo již nemocného pacienta alergenům v prostředí. V  tomto ohledu nejvýznamnějším prostředím pro pacienty s  alergií bývá prostředí bytu, pří- padně pracoviště či školy, kde se mohou udržovat značné koncentrace alergenů. Trvalý kontakt s  těmito alergeny může pak onemocnění stále udržovat v  aktivitě nebo dokonce vést k  jeho zhoršování či riziku akutních stavů dušnosti. Venkovní prostředí má význam spíše sezónní, kdy jde především o  expozici pylovým alergenům, případně vzdušným plísním. Alergeny domácího prostředí jsou alergeny s celoročním výskytem. Jde především o  roztoče domácího prachu (Dermatophagoides pteronyssinus) a  alergen kočky domácí. V  posledních letech přibývá v domácnostech i alergie na ně- která další zvířátka, hlavně na hlodavce. Vedle alergenů se na riziku v domácnosti podílí i kou- ření tabáku. Rozložení alergenů podle významu se může v různých oblastech světa lišit. Vedle alergie na roztoče přibývá např. v USA alergie na šváby

Roztoč domácího prachu

Náš známý roztoč domácího prachu je těsně viditelný na tmavém pozadí v  normálním světle. Typický roztoč měří 0,4 mm na délku a 0,25-0,32 mm na šířku. Pro přesnou identifikaci je potřeba alespoň desetinásobného zvětšení. Tělo roztoče domácího prachu má příčně pruhovanou pokožku, roztoči mají standardně osm nohou. Hlavní alergizující látkou jsou výkaly roztočů, které jsou přítomny všude, kde roztoči žijí.

Roztoč domácího prachu přežívá ve všech klimatech, dokonce i  ve vysokých nadmořských výškách. Daří se mu v krytém prostředí domů, zejména v  ložnicích a  kuchyních. Roztoči pře- žívají velmi dobře v kobercích, závěsech, čalounění, nejlépe se jim ale daří v matracích a lůž- kovinách. Tam obvykle naleznou ideální teplotu i  vlhkost pro svůj život i  další množení. V  1 g prachu je možné nalézt asi 100-500 jedinců. Vyšší koncentraci alergenu roztoče lze nalézt např. v nedostatečně větraných prostorách (např. chata, která je obývaná jen o  víkendech). Největší koncentraci roztoče ponejvíce nacházíme v lůžku. Hlavním rezervoárem roztočů v lůžku je matrace. Čištění matrací je obvykle nejméně častým úkonem při péči o  čistotu lůžka. Roztoči se ale objevují i v polštářích a přikrývkách. Uvědomíme-li si, jakou část svého života tráví- me v posteli, snadno si domyslíme, jak významná může expozice roztočovým alergenům být. Uvádí se, že roztoči přebývají hlavně v péřových lůžkovinách. To je sice do značné míry pravda, nicméně bylo prokázáno, že se významně zdržují i v lůžkovinách z umělých materiálů. Pokud se k roztočům v lůžku přidají ještě alergeny zvířecí, je to pro alergika již riziko zcela dramatické.

Opatření k odstranění alergenů – hygiena lůžka

Chceme-li tedy astma a alergii dobře a úspěšně léčit, musíme se snažit i o snížení kontaktu nemocného s  alergeny. Péče o  prostředí by měla zahrnovat jak obecné principy, tak cílená opat- ření. K obecným principům patří časté větrání, nekouření, udržování rel. vlhkosti v  rozmezí 30 – 50 %. K  cíleným opatřením pak řadíme konkrétní kroky směřující k odstranění alergenu. Polštáře a přikrývky by měly být převlékány nejpozději jednou za týden, pokud jde o umělý materiál tolerující vyprání, pak je vhodné kromě převlékání lůžkoviny v určitých intervalech i  přeprat. Matrace by neměla být plněna organickým materiálem, pokud je již starší, je její čištění obtížné a je třeba zvážit její výměnu. Doporučované je krytí matrace polopropustným obalem, jehož póry neumožňují roztočům přes tuto bariéru přecházet. Jednou za 2 – 3 měsíce by každá matrace měla být pečlivě vyčištěna. K dispozici jsou i  spreje zaměřené právě na hubení roztočů a  prevenci jejich návratu. Nicméně jejich účinnost není ideální. Pokud jsou již použí- vány, měly by být i tak matrace následně obaleny polopropustným krytem. Známým rizikovým faktorem jsou v lůžku i plyšové hračky. Ty je třeba dobře udržovat, pokud možno volit takové, které je možno vyprat.

Souhrn

Současná péče o  astma je založena na velmi účinných lécích, které dokážou dostat astma pod plnou kontrolu. Bez účinné prevence a prů- běžného odstraňování alergenů a eliminace kou- ření je ale i moderní léčba účinná jen částečně. Nemocný astmatem a  alergií musí být proto dobře informován o možných opatřeních a měl by je průběžně dodržovat.

doktorProf. MUDr. Petr Pohunek, CSc.

ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

Web používá k poskytování co nejlepších služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close