Archive: 29.3.2018

Dalibor Janda a jeho dcera Jiřina Anna Jandová

Jandovi wordpress

„Díky Rainbow se naštěstí nemusí uklízet tak často…“

Musím se přiznat, že Dalibora Jandu jsem vnímal hlavně v osmdesátých letech. Aby taky ne, trojnásobný Zlatý slavík z let 1986–1988 v té době chrlil jeden hit za druhým. Ne každý ví, že jeho dcera Jiřina je také úspěšnou zpěvačkou a skladatelkou a že společně vystupují již několik let. Zhruba před rokem se Jandovi stali majiteli Rainbow. Napadlo mě, že po Vladimírovi a Bolkovi Polívkových bychom se mohli zblízka podívat i na další domácnost, kde Rainbow používají dvě generace…

Dalibore, jak Vy to teď se zpíváním a hraním máte? Není o Vás tolik slyšet…

Jezdíme hlavně koncerty a máme je pořád vyprodaný. V bulváru se o nás nepíše, protože ti se nezajímají o to, že máte dobrej koncert. Ale kdyby se tam něco podělalo, to byste pak viděl. Pořád na nás chodí tisíce lidí, to je pro mě důležitý.

Když se zeptám k „našemu tématu“, Rainbow už je v Česku 25 let, ale ve Vaší domácnosti teprve rok. Dřív jste ho neznali?

Znali. Já jsem hrával s Honzou Hrubým a ten nám to tady doma nabízel. Ale tenkrát na to nějak nebyla konstelace. Loni jsem se na koncertě seznámil se Zdeňkem Říčařem a ten nedal jinak, než že se u nás staví a musí nám Rainbow předvést znovu.

Vnímáte nějakou změnu u Vás doma od té doby, co tady Rainbow používáte?

Jiřina: No rozhodně. Já jsem se v noci třeba i budila s ucpaným nosem. Myslela jsem, že mám nějakou alergii. A od té doby, co si to tady s Rainbow kompletně uklízíme, tak ráno nesmrkám, oči mi neslzí. Takže určitě to znát je a jsme s ním strašně spokojení.

A kdo se u Vás stará o úklid?

Dalibor: Já moc neuklízím. Spíš to je tak, že holkám poradím, když potřebují něco vysvětlit, protože jsem si trochu víc zapamatoval z toho předvedení.

Jiřina: Uklízí hlavně mamka a já jen dole, kde bydlím. On je to velkej barák. Naštěstí se to díky Rainbow nemusí dělat tak často. Prostě ho zapneme, když se nám zdá, že je to potřeba.

Rozhodně mě baví vakuovat peřiny v tom pytli. To je docela zajímavý.

Víte vlastně, že motor v Rainbow se jmenuje Hurikán? (hurricane pozn. red.)

No vidíte a můj největší hit je Hurikán, to máte hned takovej oslí můstek (smích). Představte si situaci… máme koncert někde na náměstí. Teď tam jsou tisíce lidí a často tam přijedou i motorkáři. Lidi chtějí z devadesáti procent ty starý věci. A ti chlapi vydrží celou dobu ty romantické písničky jako „Kde jsi“ a „Padá hvězda“ a čekají na toho Hurikána, kterej je vždycky na konec. A oni nastartujou ty mašiny a to pak máte husí kůži.

Vystupujete teď hlavně spolu?

Taky. Ale muziku děláme i každý sám.
Já i Jiřina jsme nedávno každý vydali nové album. Myslím, že se nám oběma dost povedla. Já jsem teď desku nevydal pět let. Nespěchal jsem na to. Dal jsem si s tím opravdu dost práce, přemýšlel jsem, probíral to s textaři. Zaplať pánbůh písničky nepotřebuju, těch mám dost.

Teď mi bude pětašedesát a budu dělat velkej narozeninovej koncert. A budu mít taky turné. Mojí výhodou je, že jsem originál každým coulem, že jsem si ty písničky napsal většinou sám a nazpíval je. Pak může být jakákoliv doba a furt to jsem já. Vždycky jsem v životě dělal věci tak, jak jsem nejlíp uměl a jsem rád, že Jiřina míří stejným směrem.

Bolek a Vladimír Polívkovi

Polívkovi wordpress

„Já ho mám celej život“

Bolku, jste jedním z prvních zákazníků Rainbow v Česku. Osobně se znáte se Zdeňkem Říčařem (generální ředitel Rainbow ČR pozn. red.), a tak se k Vám tenkrát Rainbow nejspíš dostalo?

No jasně. To už bude čtvrtstoletí? Zdeněk nám tenkrát udělal ukázkovou prezentaci. Se zanícením. Musel z toho u nás dvě noci přespat.

To předvedení trvalo tři dny?

No jo. Však to trvá, než to celé probereš… A pak, než probereš všechny ostatní věci, to trvá ještě déle. Pamatuju si, jak mi ukazoval tu kalnou vodu. A pak taky ta pěna… U toho jsem dostal nápad – chtěli jsme v Manéži udělat takovej fór. Vzali jsme telefonní budku a tou pěnou ji chtěli naplnit, že tam Pecu jako zmrazíme. Že ho budeme hibernovat. Jenomže jsme to neuměli a Zdeněk byl tenkrát v Americe a nemohl nám to ukázat. Tak z toho sešlo a v Manéži jsem vás neproslavil.

Ale Rainbow Vám i po té době pořád slouží, je to tak?

Sloužilo hlavně na farmě a z celé farmy mi zůstalo akorát Rainbow. Teď máme s Marcelkou domek u lesa. A tam slouží taky. Ono, když se to vezme, tak to je dost velký prostor. A pomáhá nám tam babička – Marcely maminka.

A Vy osobně, držel jste Rainbow někdy v ruce?

Tož teď ho držím, při tom focení… Myslel jsem zapnuté. Co pořád všichni máte? A vůbec, tady juniora se ptej, to je vycházející hvězda – Jitřenka. Já už jsem Večerka. Bohatýho zahraješ, zkušenýho zahraješ, chytrýho taky… ale mladýho nezahraješ.

Vladimíre, vy máte Rainbow relativně krátce…

Já? Já ho mám celej život… Vždyť jsem s ním uklízel odmalička. Ale pravda je, že svoje vlastní mám teď čerstvě. Ono pro mě bylo logický, že až budu mít svoji domácnost, budu mít zase Rainbow. Když jsem od malička nic jinýho neznal.

Chtěl jsem ale, aby nám ho doma taky předvedli, aby Karolínka viděla, co všechno to umí. A musím říct, že i já byl fakt překvapenej. Protože jsem to vnímal tak nějak jako samozřejmost. A pak, když to člověk při ukázce pochopí…

A v čem je Rainbow podle Vás nejsilnější?

Vladimír: Doma hodně využíváme čištění vzduchu. Máme kočku a psa, takže to je vlastně, co se týče špíny, dvojnásobnej průšvih. Podle mě je to hodně o tom, kdo uklízí a čím uklízí. Kája je hodně pečlivá, takže s Rainbow jsou dokonalá dvojka. A nejsilnější? Myslím na postele…

Bolek: Protože roztoči jsou pěkné kurvy.

Takhle to tam mám napsat?

Vladimír: Já už si teď představuju ten titulek článku. „Bolek Polívka: Roztoči jsou…..“

Bolek: Já mám pro strach uděláno i naděláno. My jsme spolu s Vladimírem nedávno hráli ve filmu. On hrál sviňu a já poctivého úředníka. Jsem ho pak dopadl…

Ještě musí kluk získat nějaké ty zkušenosti.

Co nějaký vzkaz pro naše čtenáře na závěr?

Bolek: Ať se Rainbow daří!

Vladimír: Ať se mu v Česku daří ještě alespoň tak dlouho, jak dlouho já žiju.

PM10 aneb škodlivost prachových částic v domácím prostředí

čipaOzdravění životního prostředí, snížení produkce škodlivých látek z průmyslových podniků a zabránění např. přeshraničního znečištění se stalo mnohdy předmětem i různých volebních programů a aktivit celé řady spolků a občanských iniciativ. V těchto souvislostech jsou velmi často kromě různých chemikálií (SO2, NOx) citovány i prachové částice o různých velikostech, mezi nimi asi nejčastěji částice o velikosti 10 µm (particulate matter – PM10). Jde o komplexní směs malých pevných částic a kapiček tekutiny ve vzduchu, které jsou schopny projít filtrem horních dýchacích cest a dostat se až do průdušek a plicních sklípků. Jejich původ je velmi různorodý a jsou mezi nimi částice původu organického i anorganického. Přirozeně vznikají v přírodě jako produkty hoření, prachových bouří, či ve směsi těchto látek s vodním aerosolem. Některé se uvolňují i z rostlin v podobě spór či velmi jemných pylových a prachových zrn. Stoupající význam pro naše prostředí má ale především prachové znečištění produkované lidskou činností. Přispívá k němu produkce ze spalovacích motorů, řada průmyslových procesů i stroje, jakými jsou například generátory elektrické energie.

Na rozdíl od tohoto prachového znečištění zevního prostředí se o vnitřním prachovém znečištění v domácnostech častěji hovoří v souvislosti s alergií a přítomností roztočů v domácím prachu usazeném na nábytku a obsaženém v kobercích, čalounění, matracích a lůžkovinách. Méně je již v obecném povědomí, že i v domácnostech se může vyskytovat významné množství prachových částic s PM10 nebo i menšími (PM2,5). Kromě zanesení těchto částic z vnějšího prostředí do domácností je významné množství partikulí produkováno vlastní lidskou činností v domácnostech obvyklou či běžnou. Může to být topení pevnými palivy, vaření, víření prachu při úklidu, případně kouření tabáku uvnitř domácností. Takováto častá či trvalá expozice v domácím prostředí může mít řadu nežádoucích dopadů na zdravotní stav obyvatel bytu. Byly zdokumentovány souvislosti s vyšším výskytem mozkových příhod, infarktů, astmatu a chronické bronchitidy, poruchami vývoje dýchacích cest i plic u dětí. Vyšší rizika byla zdokumentována u lidí s již existujícími onemocněními srdce a cév.

Jak lze snížit expozici PM10 v domácím prostředí?

  • Nejčastěji se zvýšená expozice částicím v interiéru objevuje při vaření. Je třeba používat účinné odsávací kuchyňské systémy s vnějším odvodem odsávaných par a částic. Pokud nelze vyvést vývod ven, je třeba používat vysoce účinné filtry, které jsou často pravidelně měněny.
  • V domě a domácnosti se nesmí kouřit.
  • Namísto módních krbů na dřevo je třeba používat uzavřené kotle nebo elektrická či plynová topidla s vyřešenou cirkulací spalin.
  • Pokud se již krb používá, musí být dřevo řádně vyschlé a musí být zajištěn dostatečný komínový tah.
  • Komíny a topidla je třeba pravidelně kontrolovat.
  • Nikdy se nesmí v interiéru používat grily na dřevěné uhlí.
  • Je třeba omezit jakékoliv spalování, které není nezbytně nutné (svíčky, vonné substance či tyčinky apod.).
  • Obytný interiér je třeba řádně udržovat s použitím takové čisticí techniky, aby se zabránilo druhotnému šíření znečišťujících částic v prostředí při vysávání, jelikož při něm množství částic několikanásobně překračuje normu pro znečištěné ovzduší.

mudr pohunekAutor: Prof.MUDr. Petr Pohunek, CSc. – ředitel České iniciativy pro astma o.p.s.

 

Web používá k poskytování co nejlepších služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close