Roztoč domácího prachu

roztočDnešní západní civilizace je typická tím, že lidé tráví až 90 % dne v uzavřeném prostředí budov. Nejvýznamnějším prostředím pro pacienty s alergií bývá prostředí bytu, pracoviště nebo školy, kde se mohou objevovat značné koncentrace alergenů. Opakovaný či trvalý kontakt s alergeny může pak onemocnění stále udržovat aktivní nebo i vést k jeho zhoršování a riziku akutních stavů. Venkovní prostředí má význam spíše sezónní, kdy jde především o expozici pylovým alergenům, případně vzdušným plísním.

Alergeny významné v domácím prostředí jsou alergeny s celoročním výskytem. Hlavním alergenem jsou roztoč domácího prachu (Dermatophagoides pteronyssinus) a alergen kočky domácí. Náš známý roztoč domácího prachu je těsně viditelný na tmavém pozadí v  normálním světle. Typický roztoč měří 0,4 mm na délku a 0,25-0,32 mm na šířku. Pro přesnou identifikaci je potřeba alespoň desetinásobného zvětšení. Tělo roztoče domácího prachu má příčně pruhovanou pokožku, roztoči mají standardně osm nohou. Hlavní alergizující látkou jsou výkaly roztočů, které jsou přítomny všude, kde roztoči žijí. Roztoč domácího prachu přežívá ve všech klimatech. Daří se mu v krytém prostředí domů, zejména v  ložnicích a  kuchyních. Roztoči přežívají v kobercích, závěsech, čalounění, nejlépe se jim ale daří v matracích a lůžkovinách. Tam obvykle naleznou ideální teplotu i vlhkost pro svůj život i další množení.

V 1 g prachu je možné nalézt asi 100-500 jedinců. Největší koncentraci roztoče ponejvíce nacházíme v lůžku. Hlavním rezervoárem roztočů v lůžku je matrace. Čištění matrací je obvykle nejméně častým úkonem při péči o čistotu lůžka. Roztoči se ale objevují i v polštářích a přikrývkách. Uvědomíme-li si, jakou část svého života trávíme v posteli, snadno si domyslíme, jak významná může expozice roztočovým alergenům být. Uvádí se, že roztoči přebývají hlavně v péřových lůžkovinách. To je sice do značné míry pravda, nicméně bylo prokázáno, že se významně zdržují i v lůžkovinách z umělých materiálů. Pokud se k roztočům v lůžku přidají ještě alergeny zvířecí, je to pro alergika již riziko zcela dramatické.

Chceme-li tedy astma a alergii dobře a úspěšně léčit, musíme se snažit i o snížení kontaktu nemocného s  alergeny. Péče o  prostředí by měla zahrnovat jak obecné principy, tak cílená opatření. K obecným principům patří časté větrání, nekouření, udržování relativní vlhkosti v  rozmezí 30 – 50 %. K cíleným opatřením pak řadíme konkrétní kroky směřující k odstranění alergenu.

Nejdůležitějším opatřením je péče o lůžko alergika. Nezbytnou podmínkou jsou lůžkoviny z umělého vlákna, které se dají prát nejméně na 60 stupňů. Roztoči se však usídlí v jakémkoliv materiálu – v peří, dutém vláknu, bavlně i ovčí vlně. Péřové pokrývky jsou nevhodné proto, že se nedají prát. Pokrývky je nutné prát minimálně 1x za 2 měsíce, 1x za týden je nutné certifikovaným přístrojem vyklepat matrace z obou stran, povlečení se převléká 1x za 2 týdny. Známým rizikovým faktorem jsou v lůžku i plyšové hračky. Ty je třeba dobře udržovat, pokud možno volit takové, které je možno vyprat.

Tato opatření pomáhají příznivě ovlivnit průběh nemoci alergika, snižují dávky potřebných léků a jsou prevencí dalšího zhoršování alergických onemocnění.

Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.