Bohumil Klepl

klepl-uvnitr„Můj život se dělí na dvě etapy. Před Rainbow a s Rainbow.“

Bohumila (alias Boba) Klepla nemusíme dlouze představovat. Tohoto vynikajícího herce a baviče zná, hlavně díky jeho nezapomenutelným filmovým rolím, snad každý. O to příjemnější pro mne bylo zjištění, že v soukromí je velmi skromný, opravdový sympaťák, a jak sám o sobě tvrdí – je posedlý vysáváním. Přivítal nás ve svém útulném domku na okraji Prahy, aby se s námi podělil o své zkušenosti s Rainbow.

Vezměme to od začátku. Jak se k Vám Rainbow vlastně dostalo?
Poprvý jsem se s Rainbow sešel u herce Honzy Potměšila. On musel mít kvůli astmatu a všem těmhle věcem čistej vzduch. A já jsem si to od něj půjčívával. Ještě když jsem bydlel s rodinou na sídlišti, tak jsem si vždycky na Vánoce Rainbow půjčil a dva dny jsem nedělal vůbec nic, než že jsem uklízel. Vysával ty breberky a to v takovým tom pytli… prostě úplně všechno. A zamiloval jsem se do něj.

Takže jste si pak koupil svoje?
Udělal jsem to jinak. Když mi bylo padesát, tak jsem se shodou okolností přes Václava Kosíka, kamaráda, kterej dělá besedy na Kladensku a všude, dostal k manželům Pařízkovým. V tý době se mě zrovna ptali kamarádi herci, co si přeju k padesátinám. Bartoška, Kraus a spousta dalších. Čekali, že si budu přát já nevím co. A Klepl si přál vysavač. Ale jako ne že žádnou herku, chtěl jsem hvězdu mezi vysavačema, prostě ten nejlepší. Ale že teda stojí dost peněz. Všichni to tenkrát zhodnotili, že jsem se fakt už zbláznil. Nicméně se to tenkrát přes Kladno zařídilo. Ještě za mnou kluci chodili a nevěřícně se ptali – ty fakt chceš vysavač? No a tak jsem ho dostal od kolegů k padesátinám. A vlastně se mi splnil dětskej sen, protože já tvrdím, že jsem byl v mládí špatně kojenej, že mám ten sací reflex prostě nějak narušenej a že musím pořád sát. Dneska ještě čekám žumpaře. To je taky podobná profese, s tím sáním.

No vidíte, žumpař. O tom jste nepřemýšlel, změnit profesi, když potřebujete pořád vysávat?
To zatím ještě ne (smích). Ale kdysi v Paříži, když jsem tam pracoval, to jsem tam viděl, to tady v tý době ještě nebylo, „propreté“ – ty vysavače na špínu na ulici. To mě tenkrát zaujalo, to bylo nóvum (smích).

A uklízíte s Rainbow sám anebo se zapojují i další členové domácnosti?
Jasně, že sám. Já tady žiju sám. Dcera sem občas jezdí a syn tady bydlel dlouho. Je mu devětadvacet a furt se ho nemůžu zbavit. On je to teď takovej trend. Děti od rodičů odcházet nechtěj. Ale teď už si našel se slečnou byt.

Ani se nedivím, že se mu nechtělo, když tady má od Vás tak naklizeno…
Ale syn to bude mít po mně. Do novýho bytu si ho ode mě půjčuje. Přijede a Rainbow si občas odveze. Vždycky mu říkám: Hele, ale zejtra ať je zpátky. A on na to: to nevydržíšanidvadny? Ajánato:Ne,vem si ho večer a ráno mi ho dovezeš. Protože jak bych vysával? Rainbow mám pět let. A to vám řeknu, to je jako kdybyste u mě měli testovací stroj. Ten dostal zabrat, ten jel denně. A vydržel to.

Už jsem slyšel, že se to o Vás říká. Ale to opravdu uklízíte každý den?
Tady bývají psi a kočky. Vlastně někdy i dvakrát denně (smích). Po mejdanech. Když jsou tady mejdany, a protože teď žiju jako starej mládenec, tak jsou tady velký mejdany. Tady už bylo hodně umělců. Tak mám rád, když tady rozsypou ty buráky a všechno. A já jim říkám nesbírat, mám rolls royce vysavač a já si to tady sám vyjedu. A vždycky ti, co už mě znají, říkají, nechte toho Klepla, on si to fakt rád vysaje, on si to užívá… Takhle vznikla moje legenda s vaším vysavačem Rainbow. S tím mám ještě velký plány.

Jak to myslíte?
Já už jsem to říkal několikrát, už to chystám. Já jsem tím známej, že pořád hodně mluvím o vysavači. A tak jsem říkal, měla by se napsat hra, kde by hrál vysavač a Klepl. A měla by to být hra o takovým šílenci, kterej furt vysává. Taková jednoaktovka, komedie. Už jsem oslovil několik autorů a režisérů, aby něco napsali, protože to neumím napsat. A až to vyjede, tak v tom se mnou bude Rainbow pochopitelně hrát.

Stejně to pořád nějak nechápu. Jak to všechno stihnete? Divadlo, natáčení, spousta dalších aktivit… mejdany, denně uklízíte…
No, já jsem starší pán. Já vstávám v pět, v šest. Tady nikdo není, to jenom sousedi říkají, Klepl blbne. A já si tak v půl sedmý jednou luxnu. No né, protože když tady běhá pes – chlupy, všechno… a nikdo se tady nepřezouvá. To je francouzskej způsob bydlení. Tak to musím uklidit. Navíc to má tu výhodu, že i alergici, co ke mně chodí, co nemůžou kočky – a já tady mám kočky – vždycky to tady pořádně přejedu a musím říct, a to není reklama, fakt mi tady nikdy nikdo neotekl. A říkali, to není možný, že tady máš kočky.

Teď máte nejnovější model Rainbow. Když byste ho měl srovnat s tím předchozím?
Stoprocentně vám můžu říct, že podvozek je špičkovej. A můžu uklízet potmě, protože má reflektor. Někdy totiž vysávám i v noci (smích). Jo a už nemusím přehazovat nástavce. Z koberce můžu jet teď tím kartáčem i na tuhle dřevěnou podlahu. Paráda. Až teď odejdete, tak se na to hned vrhnu.

Půjdeme ještě udělat fotku?
Jasně, já se vám na to hodím do gala. Ať to trochu vypadá. Když Klepl s Rainbow, tak jako když řídí Rolls Royce.

Pamatuju si Vás z jednoho filmu celého v bílém, to by vypovídalo o Vaší, jak říkáte, úchylce na úklid…
Ale ten oblek já tady mám. No jasně. Akorát jestli mi bude. Je pět, šest let starej. To si pamatuju, protože to jsem Rainbow ještě neměl. Když o tom přemýšlím, můj život se vlastně dělí na dvě etapy. Před Rainbow a s Rainbow. Takhle to tam napište!